Realismus
Od druhé poloviny 19. stloletí prožívala celá Evropa rozmach přírodních a technických věd. V této době, mimo jiné vznikla Darwinowa evoluční teorie, bylo vynalezeno dynamo, nastal prudký rozvoj železcnic atd. To všechno naplnilo evropany důvěrou v rozum a smyslové poznání, ve spolehlivost exaktních věd a přírodovědných experimentů. Rozvoj přírodních a technických věd byl tak muhutný, že dokonce i spločenské vědy přejímaly metody přírodovědného bádání. Froncouzský fylozof August Comte formuloval tyto myšlenky do teorie positivismu. August Comte položil spolu s Herbertem Spencerem základy sociologie - vědy o společnosti. Herbert Spencer byl vedle Darwina hlavním představetelem evolucionismu. Základní myšlenkou evolucionismu byl názor, že vesmír a život jsou v neustálém vývoji, při němž méně dokonalé jevy postupně ustupijí dikonalejším. Podle zásad exaktních věd začali tedy spisovatelé studovat i lidské nitro. Realisté věřili, že duševní život jevýslednicí dědičnosti, výchovy, společenského a národního prostředí, popřípadě rasy.
Tato podmíněnost lidské existence vnějšími podmínkami se stupňovala v naturalismus. Naturalističtí umělci byli přesvědčeni, že základem všeho dění je pouze hmota a člověk je trpným produktem pudů a prostředí, od jejichž vlivu se nedovede osvobodit. Román má být přírodopisným výkladem lidského života, který má být přesně dokumentován, proto má stejnou vědeckou hodnotu jako vědecký experiment. Hlavní představitel naturalismu Émile Zola román tohoto druhu nazval jako romám experimentální. Definci naturalismu bychom mohli shrnout do známé Tainovy věty "Ctnost a neřest jsou stejně produktem jako cukr a vitriol."
Ze všech těchto filozofických i vědeckých podnětů čerpal své názory i umělivké zásady realismus, který v druhé polovině 19. století nabyl naprosté převahy nad romantismem a pronikavě zasáhl i do literatury, kde se označuje někdy jako kritický realismus. Nemyslete si ale, že realismus v této době vznikl. Realismus se vyskytoval již v době romantismu. Realismus ale dokonce vznikl mnohem dřív. Realismus a romantismus totiž tvoří dva základní a vždy přítomné životní postoje a umělecké principy. Nejsou to však principy zásadně protikladné, v umělecké tvorbě se často navzájem prolínají. V dějinách literatury jsou období, kdy ve slovesné tvorbě převažuje princip romantický (rytířská poezie, baroko aj.), jindy princip realistický (humanismus, kritický realismus). Realistické tendence se objevují v těch epochách, které se vyznačují kulturní a hospodářskou stabilitou.
Zastáci uměleckého realismu žádali přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho projevech. Zatímco všechny dřívější umělecké směry obraceli pozernost k jedinci, který převyšoval průměr svého okolí, realismus chce zpodobnit průměrného člověka a vývoj jeho osobnosti.
Autoři přistupovali ke své látce objektivně, přímo se neúčastnili děje. Realisté zpodobňují současnost. Zásadou realistů bylo přesně zobrazovat skutečnost. Ze skutečnosti vybíral realistický spisovatel jen některé jevy, které chtěl typizovat, ukazovat na nich příznačné rysy myšlení i jednání lidí.
Někteří se teď asi ptáte, proč se realismu v literatuře říká kritický realismus. Realismus je směr umělecky angažovaný. Realističtí spisovatelé si kladli přímo za cíl své tvorby upozorňovat na společenské křivdy, volat po jejich nápravě a odhazovat zlo. Neváhali prto zobrazovat takové jevy života, které se dříve pokládaly za nízké a nevhodné pro umělecké dílo. Mnozí realističtí spisovatelé svoji společenskou angažovanost projevili občanskou odvahou. Émile Zola se odvážně postavil na obranu neprávem odsouzeného důstojníka Alfreda Dreyfuse, obniněného z předání vojenských tajemství nepříteli. L. N. Tolstoj veřejné protestoval proti popravení ruských revolucionářů. T. G. Masarik vedl boj proti Rukoposům atd.
Jak už to tak bývá, vývoj na venkově byl odlišný. Ačkoli společenský život na vesnici zdaleka nebyl tak bohatý, jako ve městě, právě chudí vesničané byli nejvíce utlačováni a autoři pocházející z venkova tak byli postaveni tváří tvář mnohdy tvrdé realitě. Na vesnici byly také velice patrné sociální rozdíly mezi statkáři a chudým lidem. Vliv vesnice je velice dobře patrný především v ruské realistické literatuře. Spisovatelé pocházející z venkova psali většinou optimističtější díla než autoři pocházející z města.V dílech spisovatelů pocházejících z venkova můžeme najít více přírodního líčení. Přesto ale nemohli nevidět problémy, kterých bylo na venkově stejně jako ve městě.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát