Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Styron, William - Sophiina volba

Info - Tisknout - Poslat(@) - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

 

 

Styron, William
Sophina Volba
( Sophie’s Choice ) – 1979
William Styron ( 1925 – nevim), se narodil v Bridgeport News ve Virgínii. Studoval na Davidson College a na Dukeově univerzitě a po krátkém působení jako nakladatelský redaktor se věnoval vlastní tvorbě. Románová prvotina Ulehni v temnotách ( 1951 ), tragický příběh o rozpadu jižanské rodiny alkoholika a bigotní puritánky, mu získala literární jméno, cenu a stipendium v Římě.

Po dvouletém pobytu v Evropě ( ve Francii se oženil a pomáhal založit slavný časopis The Paris Review ) se Styron vrátil do USA, kde zatím vyšla jeho protimilitaristická novela Dlouhý pochod ( 1952 ), inspirovaná zážitkem z manévrů v době korejské války. Robustní román Zapal tento dům ( 1960 ) líčí tvůrčí a lidskou krizi malíře, jenž ani na italském venkově neunikne příznačnému americkému zlu, korumpující moci peněz. Následoval příběh o možnostech individuální vzpoury proti bezpráví, čerpající z historické postavy černošského rebela z r. 1831, Doznání Nata Turnera ( 1967 ). Román získal Pulitzerovu cenu.

V Sophině volbě ( 1979 ) se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu fašismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách. Volí proto hrdinku až absurdní svou nenápadností a svou neprovinilostí vůči ideálům nacismu. Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky. Jestli je Sophie něčím výjimečná, pak pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí.

Základní dějovou osu příběhu tvoří výpověď vyprávěče Stinga ( W. Styron )o tom, jak se učil psát. Pásmo autorského vyprávění o sobě je však brzy přerušeno líčením života mladého mileneckého páru: Sophie Zawistowské a Nathana Landaua, s kterými se Stingo seznámil v létě 1947 v brooklynském penziónu. Jinou dějovou linii tvoří příběh Stingova pronikání do záhad tragického až patologického vztahu milenců ( zjišťuje, že Nathan je narkoman a schizofrenik ) a dál do minulosti a nejhlubších zákoutí psychiky ženy, která ho přitahuje. V dalším dějovém plánu je pásmo hrdinčiných vzrušených monologů, líčících její dětství a mládí v Polsku ( v Krakově ), její osudy roku 1943 ve Varšavě a v koncentračním táboře Osvětim. Zde zaujímají klíčové místo Sophiiné volby.

Název románu sice naznačuje jednu klíčovou volbu, ale nad závěrečnou tragickou Sophiinou volbou mužem jasně cítit, že ta je pouhým důsledkem celého řetězu dalších osudových voleb před jaké stavěl člověka nacismus. První volbou je Sophiin pomýlený závěr neangažovat se v okupované Varšavě. I když Sophii její varšavská přítelkyně přesvědčuje, aby se stala členkou organizovaného odboje, Sophie odmítá. Druhá volba, která má pro hrdinčino celoživotní trauma klíčový význam, je volba, před niž Sopii postaví sadistický německý lékař při jejím příchodu do koncentračního tábora. Nechá ji vybrat si z jejich dvou dětí jedno, které bude dále žit v koncentračním táboře Osvětim. To druhé bude odvezeno do nedalekého tábora, určeného pouze pro likvidaci vězňů. Sophie si vybere svého dvanáctiletého syna Adama. Sama pak sleduje jak jí odvádějí nacisté její malou dceru Evu k transportu do Brezinky. Třetí volba je Sophiino rozhodnutí pokusit se svést Rudolfa Höse, vrchního velitele osvětimského tábora. Volba vychází z krajního zoufalství matky, která chce zachránit svého potomka. Tento pokus ztroskotává a jen prohlubuje bezmocnost, která se zakotvuje niž a niž do Sophiiny duše. Závěrečná hrdinčina volba vyplývá z jejího konečného poznání, že život pro ni nelze obnovit, tak jako se dalo díky Nathanově péči obnovit její fyzické zdraví, a že jakékoliv pokusy zbavit se bolestných traumat minulosti a rozvinout vlastní šťastnou vyrovnanou osobnost jsou marné. Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než zhasit světlo svého života.

Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu ( po vzoru Faulknera ), která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí. Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování a to nás do posledních stránek nad Sophiiným osudem udržuje v napětí.

Tahle ta skutečnost, když jsem si během četby mnohokrát myslel, že již vím o Sophii a o podstatě fašismu pravdu, vždy se mnou vzápětí sestoupila řadou hrdinčiných životních voleb do dalších a ještě závratnějších hloubek. Toto dílo amerického autora mě opravdu nechalo přemýšlet nad hrůzami, které nejsou od nás chronologicky i polohově nijak zvlášť vzdáleny. Kniha se mi velmi líbila a nelituji toho, že se mi dostala do ruky, ba naopak jsem velice rád.

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT