Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Česká literatura v letech 1945 – 1948

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

Česká literatura v letech 1945 – 1948
Spol. podmínky: - první vlna poválečné literatury, která spontánně reaguje na okupaci, válku, porážku fašismu. Únorové události roku 1948 výrazně poznačily kulturní orientaci republiky na 40 let
- svoboda umělecké tvorby byla potlačena, byli pronásledování umělci vycházející z křesťanské ideologie a ti spisovatelé, kteří nebyli ochotni podřídit svou tvorbu záměrům vládnoucí moci.
- autoři odešli do exilu (Ivan Blatný, Egon Hostovský), někteří byli uvězněni (Jan Zahradníček) zastaveny nekomunistické časopisy (Kritický měsíčník Václava Černého) a zavedena cenzura.
- za této situace dochází k rozštěpení české literatury na literaturu vydávanou v československých nakladatelstvích – literaturu oficiální a literaturu šířenou buď ve strojopisných opisech nebo v publikacích exilových vydavatelství – samizdatová.
- základní principy, jimiž se měla řídit oficiální literatura, byly zásady socialistického realismu. Jeho charakteristickými znaky byly dogmatismus, přeceňování aktuální tematiky a výchovného působení díla, a tedy nedocenění estetické funkce umělecké tvorby a tvůrčí individuality.

Próza
- spol. situace, tuhé pol. poměry, silná cenzura se nejtíživěji projevovala v české próze do poloviny 50. let. Díla jsou poznamenána schematismem, hrdinové knih se přes noc stávají uvědomělými družstevníky a úderníky, hlavním motem literatury této doby je, že život se stává školou umění.
- velkou společenskou prózou představují tzv. budovatelské (výrobní) romány, v nichž se na epickém ději zdůrazňují dramatičnost a proměny doby, zachycováno prostředí velkých staveb, dále problematika osídlování českého pohraničí, venkovská problematika.
Schematické řešení má obvykle tyto rysy:
- hrdinové bývají do prostředí zasazeni, na stavbu přijíždí nový pracovník, na vesnici funkcionář apod.
- vyskytuje se velké množství postav, takže schází prostor k jejich hlubšímu prokreslení
- hrdinové jsou příliš dokonalý
- děj je prosycen výkladovými poučujícími pasážemi, obvykle z úst hrdiny

1945 – 1948 – reportáže, povídky, dokumenty – usilující o pravdivost
- tématem je válka, život v koncentračních táborech a v různých věznicích

Julius Fučík – reportér komunistů, konfident gestapa – asi mu gestapo zaplatilo cestu do Brazílie nebo byl gestapem popraven – nic se neví o jeho smrti jistě
REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE
- ve svém díle zachycuje pocity vězně v nepřátelském prostředí, výslechy gestapa,
poměrně objektivně podává reportáž o vězeňském životě (způsobech výslechu, vězni byli spolu a dodávali si odvahu)
Zdeněk Pluhař: TOUHA, CHLÉB MŮJ– forma reportáže, výpověď o věrni, který touží po návratu – chce se dostat zpět do normálního života, pravdivý obraz války, velmi realisticky
Milan Jariš: ONI PŘIJDOU – povídka
Jiří Marek: MUŽI JDOU VE TMĚ – i zfilmováno, je to o českých a slovenských vojácích – měli připravit – napomáhat – atentát na Heidrycha – malá jednotka – zlikvidována gestapem

Jan Drda (1915 – 1970)– narodil se v Příbrami a působil tam, zaměřoval se na podstatu lidského
humoru, zasáhla ho smrt matky – žil jenom s otcem, předseda svazu československých spisovatelů.
- novinář, prozaik, dramatik
MĚSTEČKO NA DLANI(1940)
- přijato čtenáři s nadšení, popisuje osudy městečka „Rukapáň“ = Příbram, vykresluje
s humorem obyčejné lidi, je to jeho prvotina
NĚMÁ BARIKÁDA (1946)
- celkem 11 povídek, nazývá se podle poslední povídky
- většinou zachycuje obyčejné české lidi, kteří jsou proti odboji – jenom v jedné povídce
lidé se stávají hrdiny až v situaci, když se do ní dostanou, aby odvrátili nebezpečí
„Hlídač dynamitu“ – Milec je odvážný, že kradl dynamit, měl sice strach- když přišli gestapáci, byl požádán kamarády, aby kradl, a dělal to jenom pro ně, moc nevěděl co dělá,
Běla – měl a více odvahy a osobní statečnosti, dala dynamit na kamna – věděla, že všichni zemřou – a oni dva zemřeli ruku v ruce.
- uvědomují si, že není žádné jiné východisko – než to co udělají – zemřou sami, ale také zabijí ty Němce. Lidé rozhodují v posledním momentě – až když přijde gestapo
„Vyšší princip“ „Němá barikáda“ „Včelař“

LISTY Z NORIMBERKA – zápisky a reportáže z procesu s největšími zločinci
ČESKÉ POHÁDKY – atypický hrdina – český Honza – vše zvládne s humorem a nadhledem. V pohádkách se objevuje humor, metafory, lidový jazyk.
Dramata: HRÁTKY S ČERTEM
DALSKABÁTY HŘÍŠNÁ VES, ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT – vdova Plajznerka polidští čerta
a už o něj ani v pekle nestojí – měl by vliv na ostatní čerty

1956 – začíná – snaží se o střízlivou a věcnou interpretaci, snaží se podat obraz války co nejobjektivněji, ve vzpomínkách se k ní stále vrací – není možné na válku zapomenout, záměrně se k ní vracejí , aby jí připomněli

Norbert Frýd (1913 – 1976)
- vystudoval filologii – jazyky a porovnávání, za války – archivář a dělník – vězněn a v Terezíně v kon. Táborech, v Osvětimi a Dachau, přišel o manželku, dítě, bratra – celá rodina – tyto kruté zážitky potom zpracoval
- po válce pracoval ve velvyslanectví v USA a Mexiku – hodně cestoval a věnoval se novinařině a spis. činnosti, psal literaturu faktu a vydal asi 40 knih.
1. literatura faktu – objektivní zpravodajství z cest, reportáže
MEXIKO JE V AMERICE
USMĚVANÁ QUATEMALA
S PIMPRLATY DO KALKATY
2. autobiografické dílo
KRABICE ŽIVÝCH– zobrazuje vlastní prožitky a pocity, bolest ze ztráty blízkých
3. historická tématika: CÍSAŘOVNA

Jiří Weil (1900 – 1959) – studoval filologii a srovnávání jazyků, publicista a redaktor, žid - musel se skrývat – jeho dílo odráží problematiku židů a je řazen k představitelům experimentální prózy
MOSKVA – HRANICE – ukázka: mladá žena Ri jede za svým mužem Robertem z Prahy do SSSR. Zde Robert pracuje jako smluvní inženýr. V ukázce je popisována Riina cesta vlakem – její obavy a očekávání z toho, co uvidí v SSSR, o které nic nevěděla, jenom to, co ji psal Robert. Vezla si sebou kávu. Potom se stala v SSSR dělnicí v továrně.
NA STŘEŠE JE MENDELSSOHN
ŽIVOT S HVĚZDOU – nejznámější, vypráví o společenské izolaci člověka v době 2. svět. války,
autobiografické prvky. Hlavní postavou je žid bankovní úředník Josef Roubíček – je to pasivní jedinec, nezajímavý, nemá rodinu asi lásku, asi přátele. Židé byli sledování v této době – měli hvězdy (Davidova hvězda, podle prince Davida) – Josef se uzavírá a bojí o svůj život, žije jenom se svým kocourem, aby se zabavil, vede si imaginární rozhovory – v nich vystupuje jeho bývalá přítelkyně Růžena. Ve společnosti – odchody židů na transport – on taky čeká. Dojde u něj ale k přerodu – doví se totiž o smrti Růženy a už nechce jenom čekat a odporuje – snaží se utéci.
- hodně psychologických rysů
- neřeší jenom společenské problémy, ale i ty intimní problémy – nedostatek lásky a přátel
BARVY – povídky – tématicky čerpají z okupace, zapsány na útržcích papíru – vznikly jako dokumentární záznam – psal je tam, kde se skrýval – v nemocnici, v ilegálních bytech.
„Hnědá a bílá“ – autor si tyto barvy spojuje s: bílá – sníh, krvelačné zuby zlých zvířat, hnědá – listí, zvířata – barvy přírody a barvy pojící se s pronásledovateli, kteří mají „hnědé“ psy, potom chtěl být také liškou a zajícem – hnědí. Autor utíká – pomoc u nikoho nehledá – utíká přírodou, popis hlavně jeho pocity – musí najít řeku, protože ho honí lidé se psy – aby ztratili stopu. Silně autobiografické – strach ze smrti, pronásledovatelů, raději by byl někde mršinou – už nechtěl chvíli být pronásledován, ukazuje ale i jeho statečnost, touhu po svobodě – nepoddat se a jít dál životem – hlavně přežít, živil se zmrzlými bramborami, řepou.
POVÍDKY věnovat živým a mrtvým vězňům a všech těm pronásledovaným židům.

Jan Otčenášek (1924 – 1979) – prozaik, filmový scénárista, dramatik
ROMEO, JULIE A TMA – novela, Pavel a Ester
KULHAVÝ ORFEUS – Pavel je nasazen na nucené práce do Německa, ukazuje, že tato generace – nasazená do továren se zbraněmi – měla velmi složitý život:
= dospívali – problémy sami se sebou a doba – místo krásného života vyráběli zbraně
- žili v provizorním světě
- i zfilmováno „Svatba bez prstýnků“ –když se dva zvali – nemuseli na nucené práce
- název znamená tajnou organizaci, která dělal záškodnickou činnost. Ve výrobně zbraní dělali špatné zbraně – nemohlo to být navenek vidět, ale byly nefunkční – poškozování zbraní
OBČAN BRYCH – váhání intelektuála po únoru 1948
KDYŽ V RÁJI PRŠELO – odehrává se v českém pohraničí, mladá manželská dvojice, která chce vybudovat na odlehlém místě typické české pohostinství – hospodu – odchází z Prahy na Šumavu, ale v hospodě se jim moc nedaří.
Televizní a filmové scénáře:
LÁSKA MEZI KAPKAMI DEŠTĚ, ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU,SVATBA BEZ PRSTÝNKŮ,BYL JEDNOU JEDEN DŮM…

Jiří Mucha (1915 – 1991) – adoptivní syn Alfonse Muchy, prozaik, publicista, dramatik, filmový
scénárista, překladatel, studoval gymnázium, Španělsko, od 1937 v Paříži, kde tvořil jeho otec – zde studuje (podporován otcem) medicínu – spolupracoval s „Lidovými novinami“
- ve 2. svět. válce – ve fr. armádě – do Anglie – důstojník letectva – pracoval v západním odboji, jeho zprávy vysílala BBC – žádaný informátor,
- v 50tých letech byl vězněn – pracoval v uranových dolech a byl odsouzen na 6 let, ale po 4 letech propuštěn. Byl v klubu, který založil Karel Čapek – „PENKLUB“
1. válka: VÁLKA POKRAČUJE – hlavní postava chce emigrovat – protože nesouhlasí s politickými poměry v zemi. Pohybuje se v pohraničí – našel úkryt u jedné obyčejné rodiny, u které se skrývá na půdě. Bydlí tam muž, se kterým se baví. Je to bývalý čeledín. Konflikt mezi mužem a jeho ženou. Žena totiž chce, aby ho manžel udal státní bezpečnosti. Žena má totiž velký strach v této době. Ale čeledín o této době smýšlí jinak – říká o tom, že válka pokračuje v pohraničí se totiž ještě bojovalo – u německých hranic. Režim českoslov. státu – nechtěli, aby se emigrovalo – proto jsou zesílené stráže na hranicích a je prováděna záškodnická činnosti ze strany Němců.
Osu románu tvoří vyprávění – hlavní postavou je příslušník českoslov. armády na západě, který se po válce vrátil domů, ale byl zklamán poměry v zemi a znovu tedy ilegálně odchází na západ. Snažil se získat důvěru toho muže tak, že mu vyprávěl o zážitcích z 2. svět. války. Vypráví mu svůj osu. Žena na něj velice naléhá. Situace se komplikuje, když je zastřelena malá dívenka (10 let) Němci. Emigrant se nyní – v tento nevhodný okamžik, když všude jsou Němci – utéci – je postřelen – vrátí se do domu čeledína, 2 až 3 dny zde přežívá, ale potom na následky zranění umírá.Před útěkem se uprchlík ptá muže, kterou cestou má pokračovat . Muž mu řekne, že jsou dvě cesty – je na je krátká, ale hodně nebezpečná a druhá je delší, ale bezpečná. Uprchlík se rozhodne pro první z nich. Ukázka, kterou jsme četli nebyla vůbec dramatická – je to jenom lehké převyprávění události, bez žádné dramatické události. Jenom komentování faktů, nezúčastněné, lidé si uvědomují, že ve vojenské mašinerii nic nezmůžou. Uprchlík mluví o fotografiích – člověk by měl svůj život prožívat čestně, aby ta minulost, když se k ní vrací, ho nemusela děsit a nemusel se za nic stydět.
KNIHA REPORTÁŽÍ,OHEŇ PROTI OHNI
2. autobiografické prvky, 60tá léta:
PRAVDĚPODOBNÁ TVÁŘ – deník vězně, vrací se k válce
3. 80tá léta
PODIVNÉ LÁSKY – román v dopisech o vztahu skladatele Bohuslava Martinů k jedné ženě
Česká literatura po roce 1948

Společenské podmínky: - k vládě se dostávají komunisté = změna charakteru republiky budování socialismu, proběhlo ve 3 etapách znárodňování: 1.) menší podniky
2.) větší podniky
3.) všechny zbývající podniky a ty největší – 1948
= toto znárodnění proběhlo centralizovaně – tedy celorepublikově
= na venkově proběhlo bouřlivěji než ve městech – vznikla Družstva – proběhla kolektivizace a združstevnění vesnic – někde se i střílelo a lidé se nechtěli svého majetku vzdát
- v Pardubicích byl největší dům Hybských
- kdo měl kádrový profil (kdo měl rodiče dělníky) dostal se na VŠ snadno, ale bylo zde omezení u těch, kteří byli bohatší a rodiče vzdělaní
Literatura: - tyto změny se promítli v literatuře
- nakladatelství a tisk – byly zestátněny
- odpovědnost za vydávání přebírá stát – cenzura
- mnoho spisovatelů emigrovalo – Blatný, Hostovský – v r. 1948
- mnoho spisovatelů bylo ve vězení – Zahradníček
1949 – probíhá sjezd spisovatelů – prosazovali to, že jednou uznávanou metodou, kterou mohou spisovatelé psát – je socialistický realismus
(dříve byly – popisný realismus à kritický realismus, který ukazoval nedostatky à a nyní socialistický r.)
Témata v literatuře: = pracující lid vedený dělnickou třídou
= o vítězství dělnické třídy
= o SSSR a Stalinovi, o budování socialismu
= o šťastné budoucnosti, krásných zítřcích pro všechny
= velmi omezená témata
Literatura: - nebyla vrstevnatá
- spisovatelé se museli přizpůsobit podmínkám doby – Nezval, Seifert X ti co nechtěli
museli emigrovat – ale v 50. letech už ani nemohli – byla totiž doba „stalinis


Próza v 50. letech
- specifickým rysem byl budovatelský román
- autoři psaly i kladném hrdinovy – bylo jim to zadáno
- kladným hrdinou byl: = dělník budující novou společnost
= rolník, funkcionář, propagátor - všichni byli členové KSČ
- schéma románu: Uvědomělý, zcela dokonalý hrdina někam přijíždí, aby oblast přebudoval a řešil problémy, případně přitáhl lidi ke KSČ a přemohl nepřátele socialismu. Román končí happyendem – hrdina problémy vyřeší a nepřátelé přemůže.
- většina románů byla stejná, ale některé se odlišují – k lepším průměrům patří:

Bohumil Říha: ZEMĚ DOKOŘÁN – hl. hrdina je čeledín, který se odstěhuje z vnitrozemí, kde žili v bídě do Orlických hor, kde získává chalupu a jiné životní podmínky
- hrdina se snaží jednat a myslet samostatně

Jan Otčenášek: PLNÝM KROKEM – čerpá z vlastní zkušenosti – v továrně na šamot

Zdeněk Pluhař: MODRÉ ÚDOLÍ

Václav Řezáč (5. 5.1901 – 22. 6. 1956) - úředník a redaktor
1940 – „Lidové noviny“
1949 – ředitel „Československého spisovatele“
1954 – „Práce“
ve 30. letech psal psychologické romány – nejznámější
ČERNÉ SVĚTLO, SVĚDEK,
ROZHRANÍ, SLEPÁ ULIČKA


v 50. telech:
NÁSTUP
- 3 hlavní postavy – Bagár, Rejsek, Antoš a Trnec. Román se odehrává v roce 1945. Bagár a
ostatní přicházejí do pohraničí znovu ho osídlit a odsunout Němce. Bagár se snaží obnovit správu Potočné (Grunbach) a převést lidi na komunistické smýšlení. Němci utíkají i s dobytkem přes hranice nebo dobytek tráví.Bagár – komunista, chce vyřešit problémy, typický hrdina románů, kladná postava, uvědomělý, přesvědčený.
Nesprávná typizace – kladné hrdinové s kladnými vlastnostmi,
- primitivní kompozice – všechny romány stejné
- vše končí šťastně, moc detailů
- román byl zfilmován Otakarem Vávrou v roce 1952

Jan Otčenášek
OBČAN BRYCH
– hl. postavou je inteligent (úředník se středoškolským vzděláním), který není politicky
vyhraněný – má výhrady k politice komunistické strany, ale není jejím nepřítelem.
- občan „na půl cesty“ – ani komunista ani kapitalista - po únoru 1948 – převrat – neví kam
děj: začátek v roce 1948 – Brych je nepřipraven a neorientuje se v politické situaci, má vnitřní potřebu spravedlnosti – a v únorových událostech vidí jenom násilí a ohrožení demokracie – v politice jsou spíš kariéristé – takový byl i jeho strýček. Brych byl napaden za to, že prý kritizuje komunisty a tak se rozhodl emigrovat – přemluvil ho přítel Ráž (dříve mu ale Ráž odloudil dívku) – těsně na hranicích poznává, že skupina, se kterou chce uprchnout, jsou vesměs kapitalisté, kteří chtějí rozvrat v Československu. Situacese komplikuje – Brych se rozhodl na poslední chvíli, že neemigruje, a tak se rozhodla i Rážova žena Irena (původně Brychova přítelkyně – ta odlouděná) – Brych se vrací zpět a je potrestán – ale on stále neví, kam se přiklonit.
závěr: psychologický román o vývoji člověka, který se nemůže ztotožnit s komunistickým převratem a
dlouho hledá své místo ve společnosti.
= postavy váhají – ani kladné a ani záporné
= nepatří k budovatelským románům
= vývoj hl. postavy je podán přesvědčivě, psychologicky propracován, není členění na kladné a záporné postavy.

Josef Sekera (1897)
- zaměřuje se na téma romských lidí, narodil se u Čáslavi
DĚTI Z HLINĚNÉ VESNICE – píše o cikánech a jejich dětech – hlavně
- z období 1. republiky (za demokracie) a později (socialismus) – ukazuje výhody soc. výchovy – pionýrské tábory, začlenění do společnosti, starost o děti

Česká literatura v 60. letech

60. léta – 3. vlna poválečné literatury
- odráží jenom osudy židů a jejich život a utrpení v koncentračních táborech
- především psychologická próza,
- drobné útvary – povídky, reportáře

Próza
Ludvík Aškenázy (1921 – 1986)
- vystudoval slavistiku – za války voják v sovětské jednotce – po osvobození pracoval v rozhlase a věnoval se výhradně literatuře
- 1968 – odchází do emigrace – žil v Mnichově a později v severní Itálii a tam zemřel v roce 1986
- oženil se s dcerou Heinricha Manna
- psal především povídky a reportáže
KVĚTNOVÉ HVĚZDY (1955) - povídky, reaguje na osvobození, vítá svobodu
DĚTSKÉ ETUDY(1955)-humorně laděné povídky, nejznámější, lehký lyrický styl
UKRADENÝ MĚSÍC


drama:
RASPUTIN,CK STÁTNÍ ŽENICH

reportáže:
VŠUDE JSEM POTKAL LIDI – je to soubor lyrických reportáží
- je napsána stylem reportáže – umělecký styl, prvky vypravování, útržkovitý popis, lehký styl – jako konverzace
- autor používá prostředky – přímá řeč, uvozovací obraty – přibližuje se čtenáři – přilákal pozornost čtenářů. Kdysi jej rámovaly ulice. Používá ukazovací zájmena.
- poetická reportáž – není to detailně popsané
- vypráví ve 3. osobě j. č. – ER – FORMA
Děj: autor ještě s někým přijde do zpustošeného kraje
Tématem je vyhlazování židů ve Varšavě
Ukázka: Odehrává se v bývalém ghettu, které bylo zničeno. Je to zvláštní krajina – rozházené věci – stolky, lidské kosti, bujná zeleň – kopřiny. Hraje si tam malá holčička Marysia, která si představuje, že bude mít v této krajině zahrádku s tulipány a ředkvičkami. Autor je rád, že si i v této době někdo hraje.

Arnošt Lustig (1926)
- byl velmi ovlivněn pobytem v koncentrančím táboře – byl v několika - potom byl pronásledován – během války se ukrývalv Praze - 1945 – 48 politické studium na VŠ v Praze – 1948 se stal zpravodajem v Izraeli.
- rozhlas, noviny, film po návratu
1968 – emigroval – potom se stal profesorem literatury na washingtonské univerzitě
- většinu svých děl zasvětil židovské tématice
- jeho díla vyšla i v zahraničí
povídky:
DÉMANTY NOCI – povídky o utrpení židů za války
- zfilmovány
romány:
DITA SAXOVÁ
NIKOHO NEPONÍŽÍŠ
MOTLITBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU – novela
- děj se odehrává v roce 1943 na dvou místech – ve vlaku = transportu a v koncentračním táboře
Děj: Nacisté v Itálii zatkli skupinu bohatých židů, kteří se vraceli předčasně do zemí svého původu a nacisté jim namluví, že pokud jsou ochotni zaplatit, vymění je za své (německé) zajatce. Židé souhlasí a tak nacisté vozí skupinu židů v uzavřeném vlaku v Německu a ukážou jim v Hamburku loď, která je přeplaví do Ameriky, ale za všechno si stále nechávají platit. Situace se komplikuje ve chvíli, kdy Němci skupinu židů převezou do koncentračního tábora a tam se jim představí velitel téhle záhadné akce (spočívala v tom, že židy klamali, vozili je všude možně pod příslibem navrácení do vlasti, ale to samozřejmě neměli v úmyslu –chtěli, aby jim za vše platili.) Bedřicha Brenského. Mluvčí rukojmých Cohen přemluví Brenského, aby se k nim mohla připojit Kateřina Horowitzová. Brenský s tím souhlasí, s tím, že mu za to židé musí opět zaplatit. Jednoho dne jsou Židé přivedeni k plynovým komorám, nacisté jim ale řekly, že to jsou umývárny a že se půjdou všichni hromadně umýt. Kateřina na všechno ale přišla – na to že byli podvedeni a čeká je smrt. Podařilo se jí zmocnit pistole a zastřelí 2 německé důstojníky. Celá skupina je zastřelena.
Ukázka: Němci mrtvoly židů házeli na hromadu – stříhali jim vlasy – hlavně ženám a dělali z nich sítě, matrace a látky + popel užívali jako hnojivo + vyškvařovali jim tuk z těla = dokázali je ekonomicky využít – svědčí to o cynismu a bezcitnosti nacistů.
Je to novela o cynické hře nacistů, o jejich neomezené moci, krutosti a bezcitnosti.

exilová literatura:
NEMILOVANÁ (1976) – podtitul: Z DENÍKU PERLY SCH.
- kniha vznikla na základě deníku 17-leté Perly
- děj se odehrává v Terezíně v koncentračním táboře. Hrdinka zde byla 2 roky – vězenkyně a prostitutka. Velice podrobně si zaznamenávala své zákazníky, co jí za to dávali atd. Němci i přátelé byli její zákazníci. Dívka končí tragicky – jeden dozorce ji fyzicky týrá – ona ho zastřelí před tím, než má odjet na transport a je za to zabita. Ona to řemeslo vykonávala proto, že ona těm ostatním chtěla udělat radost. Chce přinést okamžiky štěstí v nelidských podmínkách. Zastřelila ho, protože už dále nechtěla být týrána a ponižována jako K. Horowitzová.
Ladislav Fuks (1923)
- živil se literární činností – v té době byl uznávaný i v zahraničí
- nepodrobil se komunistickému režimu – jenom 2x popisoval uznávané komunistické osobnosti – přesto byl u nás vydáván – komunisté neměli dostatek odvahy jeho díla zakázat, když ho znali i v zahraničí.
- knihy vycházely ve velkých nákladech
témata: postavení židů za války
PAN TEODOR MUNDSTOCK (1963)
- psychologicko – alegorický román z doby protektorátu
- převládá líčení, děj tam skoro žádný není
- popisuje přípravu pana Mundstocka do koncentračního tábora
Děj: Dříve byl Mundstock úředník, ale potom byl převelen na jinou práci. Trpěl rozštěpením osobnosti -= schizofrenie. Vytvořil si dvojníka – druhou stránku jeho osobnosti na nazval ji MON. Při čekání na transport se snaží pomáhat všem ostatním. uvědomuje si, že židé nemají vůbec šanci na přežití.
Má sousedy Šternovi – šli na transport a on se staral o jejich syna Šimona. I ten nakonec musel jít na transport, a tak ho pan Mundstock všechno naučil. Např. vymyslel vozík – prkénko na kolečkách, na který by si dal ten těžký kufr; jak by bylo nejlepší chodit do vlaku – ne jenom ve dvojstupech nebo trojstupech, ale rovnou v sedmistupech nebo osmistupech, aby mohl jít uprostřed a nedostal by žádnou ránu od nacistů, kteří nástupy do vlaku kontrolovali a popoháněli. Nakonec byl odvolán na transport také pan Mundstock, ale ten když šel k vlaku a soustředil se na předem vypočítané a vymyšlené správné kroky – přejelo ho auto.
- román je převyprávěn ER- FORMOU – ale je podáván z hlediska hlavní postavy – vše je podáváno jeho očima – on nás (jeho názory) nás ovlivňují.
VARIACE PRO TEMNOU STRUNU (1966)
- námět čerpal z povídkové knížky: „Mí černovlasí bratři“
- vypráví o dospívání židovského chlapce v době okupace
Děj: Chlapec byl z bohaté rodiny. Žil v izolaci bez kamarádů, rodiče se o něj bojí, ale chovají se k němu chladně a chlapec uvolňuje svět fantazie a do skutečného světa přechází postavy nereálné, se kterými se povídá – např. chlapcova babička – z obrazu, která mu dříve nejvíce rozuměla, medvěd, soška tanečnice. Z reálných postav mu rozuměla služka Růžena.
- střídáním reálných a nereálných postav je tvořena tajemná a mnohoznačná atmosféra
- autorovi se podařilo do děje včlenit i historické události – nepokoje v pohraničí, mobilizace, Mnichov, obsazení Sudet Němci v roce 1938.

židovské romány, ale s hororovou tématikou
SPALOVAČ MRTVOL (1967)
- novela s hororovými prvky – psychologický horor
Děj: Pan Kopfrkingl je hlavní postavou románu. Je zaměstnanec pražského krematoria. Je typický maloměšťák – žije automatizovaným způsobem života. Je přizpůsobivý, bázlivý. Zpočátku si myslí, že smyslem jeho života je práce – řídí sežehnutí zbytků těl. Má manželku – říká jí Lakmé a 2 děti – dceru a syna. Stává se udavačem, aniž si to sám uvědomuje, vlivem svého nadřízeného. Nakonec se stává stoupencem fašistické strany. Ten nadřízený mu naznačuje, že si musí udělat pořádek v rodině – že Kopfrkinglova rodina není čisté německé rasy – jeho žena je totiž židovka a tak děti mají ½ krve německé a ½ krve židovské.
Ukázka: Pan Kopfrkingl ví, že je mu tedy znemožněn postup je straně a tak se rozhodne jednat. Zalákal svou ženu do koupelny – udělal na ni podfuk – a tam ji uškrtil. Potom přivedl svého syna Miliho do krematoria, kde mu všechno ukazoval. Potom Miliho umláti železnou tyčí a dal ho do rakve vysokého Esesmana. Namlouval si tak, že syn bude mít alespoň důstojný pohřeb. Chtěl zabít také svou dceru, ale ta mu utekla. Nakonec byl dán
p. Kopfrkingl do léčebny a ani nebyl více potrestán.
- autor líčí zvláštně hlavní postavu – jako milého, hodného pána, který působí na své okolí jako přátelský muž.

Bohumil Hrabal
OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY
-zfilmován – získal Oskara
- hl. postavou je železniční elév (nováček) Miloš Hrma. Je zde řada dalších postav – výpravčí Hubička, pan Přednosta, telegrafička Zdenička.
- děj: Odehrává se v období 2. svět. války v malé železniční stanici. Začíná vzpomínkami Miloše a pradědečka. Miloš se vrací po nepovedené sebevraždě – podřezal si žíly – protože on vždycky při milování selhal. Ale tento pokus se mu nevydařil. Tyto myšlenky ho opouštějí jenom v pracovním shonu.
- děj není dramatický
- Hrabal zpracovává různé příhody – se Zdenečkem – razítko na zadek – přednosta je za to postaven před soud; - s Milošem – zatčen, velitel si všiml zápěstí – ze soucitu ho pustil.
- vrchol díla – Miloš dostane za úkol vyhodit plně sledovaný ozbrojený vlak do povětří – pomocí semaforu. Voják si toho všiml a zastřelil Miloše. Miloš ho ale střelil taky – paralela – umírají vedle sebe.
- Hrabal chce ukázat hrdinství obyčejných lidí v 2. svět. válce, činí tak ale nepateticky – nenápadně – válka stojí v pozadí.

Ota Pavel (1930 – 1973)
- vl. jménem Popper
- za války žil s maminkou – koníř, otec a bratři byli v KSČ
Sportovní reportáže – hned po válce – 60. léta
DULKA MEZI MRAKODRAPY, POHÁDKA O RAŠKOVI,PLNÁ BEDNA ŠAMPAŇSKÉHO,VÝSTUP NA EIGER

Vzpomínková próza – rodinný, životopisný charakter
SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1971) – vzpomínka na dětství
- vyzdvihuje osobu svého tatínka, bratry, maminku, otcův zástupce p. Elektrolux, snílek a dobrodruh
- sled drobných příhod
ukázka: Jak se tatínek zachoval, když zjistil, že synové jdou do tábora.
- sháněl pro ně maso – zastřelil srnce, 2 rybáři mu ho chtěli vzít, ale on je společně s Prokopem převezl.
- přesná pojmenování s metaforickými – přechod mezi nimi
JAK JSEM POTKAL RYBY – soubor 7 povídek, které jsou soustředěny okolo Pavlova tatínka.
- v podstatě jsou to povídky tragické, za jejich jemným a vážným úsměvem se rýsuje zlá historie poslední válečné katastrofy, dobrodružství rybářského zaujetí X krutý osud otce
- příroda, řeka, všechny se odehrávají u vody – v soužití s přírodou se člověk učí jejímu koloběhu


HISTORICKÁ PRÓZA

Miloš Václav Kratochvíl (1904 – 1988)
- vystudoval historii a práce v archivech – psal objektivně
- historickou látku zpracovával jako beletrista – umělecky – ale také jako odborník
- zaměřil se na dobu husitskou, dobu 30leté války a dobu 1. svět. války
- psal i filmové scénáře
LÁSKY KRÁLOVSKÉ – povídkový soubor
- životný osudy 3 českých královen – El. Přemyslovny, Kunhuty, Elišky Rejčky
- ukazuje, jak svůj osobní život přizpůsobovaly politice
EVROPA TANČILA VALČÍK, EVROPA V ZÁKOPECH
- romány na sebe navazují – je to vlastně 1 román - je to o 2. světové válce
- konfrontace fabulovaného příběhu a autentických dokumentů
- jsou tam např. skutečné pravdivé povolávací rozkazy – objektivní a zasvěcený pohled
KRÁL OBLÉKÁ HALENU – o Václavu IV. a nerozhodnosti, jak se postavit husitskému hnutí

Bohumil Říha
pro děti:HONZÍKOVA CESTA“
Trilogie: PŘEDE MNOU POKLEKNI – postava Jiřího z Poděbrad – snaží se sjednat české království po husitském hnutí; Hlavní postavou je kupecký synek Marek z Týnce – dává se do služeb Jiřího z Poděbrad
ČEKÁNÍ NA KRÁLE – čekání na vládu krále Ladislava Pohrobka
A ZBYL JEN MEČ – do popředí vystupuje postava Marka – stává se hejtmanem – těžce nese to, jak je země po válkách zničena, bojuje proti Uhrům a snaží se udržet trůn pro českého krále


Václav Kaplický (1895 – 1982)
1966 – prohlášen zasloužilým umělcem
1978 – prohlášen národním umělcem
KLADIVO NA ČARODĚJNICE
Popisuje inkviziční procesy s čarodějnicemi v 17. století na Šumpersku.
- založeno na skutečné historické události – podle archivu všechny skutečné postavy
- odehrává se na severní Moravě na panství Velké Losiny
Hlavní postavou je děkan Lautner. Ženě nedojí kráva, podle rad potřebuje posvícenou hostii, žebračka Schuchovka ji slíbí, že ji sežene, je však chycena – viděl ji ministrant. Soudce v Šumperku není, a proto je zavolán z Olomouce pan Boblig, který ji obviňuje z čarodějnictví. Farář Schmidt, inkvizitor Boblig a kněžna vedou proces proti čarodějnictví. Používají sadistické praktiky – tvrdá tortura– tvrdé fyzické tresty – mučení, měla různé stupně. Přiznávají se skoro všichni občané Losin. Po osmi letech přijíždí původní soudce. Procesy byly zakázány císařem. Boblig zmizel neznámo kam. Dnes – děkan Lautner byl nedávno očištěn od trestu.
- děkan Lautner byl upálen proto, že se přimlouval za lidi, kteří byli upalováni.
- Kaplický naráží na procesy bezpráví v 50. letech (vymyšlené procesy, obvinění, výslechy)
- Konflikt dobra (Lautner) a zla (Boblig). Vlivní lidé zůstávají neteční k procesu, vzniká davová psychóza (každý podezřívá každého)
- je to román historický se znaky společenského románu, protože se zabývá otázkou zvůle a zneužití moci- co se týče církevních hodností – Lautner stál nad Bobligem, ale při procesu byl Boblig výš.

Vladimír Neff (1909 – 1983)
- Autor převážně historické beletrie. Do literatury vstupuje už v 30. letech, ale slavným se stal po 2. světové válce. - Dějiny nelíčí jako sled velkých událostí, které by doplňoval konkrétními osudy, ale vychází z konkrétních osudů a
na jejich chování, jednání vytváří dobové dějiny.
SRPNOVŠTÍ PÁNI – román (50. léta – jeho vstup do literatury)
- Ironicky až satiricky zaměřený román, pokouší se vysvětlit zrod lidového kacířského hnutí ve 14. století,
Pentalogie: SŇATKY Z ROZUMU, CÍSAŘSKÉ FIALKY, ZLÁ KREV, VESELÁ VDOVA, KRÁLOVSKÝ
VOZATAJ
Další díla
TRAMPOTY PANA HUMBLA – konfrontační próza, čecháček převléká kabáty podle režimu (kolaboruje s fašismem)
TŘINÁCTÁ KOMNATA – popisuje rozklad měšťanské společnosti
Překlady – němčina, francouzština, ruština
Styl – patří mezi naše nejvýznamnější příběhy
- rozvíjí rovinu reálnou (historické skutečnosti) i fabulovanou (příběhy)
- píše s ironií a nadhledem

Jarmila Loukotková
- vstoupila do literatury ve 40. letech
- zájem především o římské dějiny
NENÍ ŘÍMSKÉHO LIDU SPARTAKUS
SMRTÍ BOJ NEKONČÍ NAVZDORY BÁSNÍK ZPÍVÁ – román o Francoa Vilonovi

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT