Literatura v období baroka, klasicismu, preromantismu a osvícenství (u nás i ve světě)
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Literatura v období baroka, klasicismu, preromantismu a osvícenství (u nás i ve světě)
Baroko
Znaky:
· Vzniká v Itálii jako nový umělecký styl v pol. 16. stol. a rozvíjí se v průběhu 17. stol.
· doba silně ovlivněna třicetiletou válkou (1618 – 1648), plná rozporů, zklamání
· lidé se přiklánějí k Bohu, nesnaží se o racionální vysvětlení jevů (ne rozum, ale víra)
· lidské utrpení na světě Þ vysvobození u Boha
· výrazné tajemno, duchovno, mysticismus
· místo přírody kolem sebe se lidé zabývají vlastním nitrem
· využívá se symboliky, nadsázky, vnitřního napětí
· zásada kontrastu a dramatičnosti: krutý ďábel proti dobrému Bohu
· pocit bezmocnosti a utrpení
· monumentalita, snaha ohromit člověka, důraz na citovost
Španělsko
- centrum protireformace
- žánry: básně, barokní drama
- ve 2. pol. 16. st. a v 17. st. je centrem barokní literatury
Ignác z Loyoly (1491-1556)
- šlechtic, voják, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova = jezuitského řádu
- věnoval se také literatuře (poesii)
Tereza z Ávily = Terezie Ježíšova (1515-1582) Jan z Kříže (1549-1591)
- básníci ® mystická poesie
- názor těchto ortodoxních básníků: rozumově a citově jsme svázáni s Bohem
- protireformátoři
Luis de Góngora (1561-1627)
- silně ovlivnil tvorbu mnoha autorů Þ směr gongorismus (-hodně metafor a kryptogramů=tajenka, tajemno, poselství; dokonalé zdobné básně)
- básně
Pedro Calderón de la Barca (1600-1681)
- jeho tvorba má renesanční i barokní prvky
- je na straně protireformace – převažuje víra v Boha
- psal dramata (komedie, tragédie, náboženská dramata) – motiv cti
Lékař své cti – muž požádá svého lékaře, aby usmrtil jeho ženu za nevěru
Soudce zalomejský
Itálie
Torquato Tasso
- dvorský básník
Osvobození Jeruzaléma – rozsáhlá lyricko-epická skladba se středověkými i antickými prvky
- děj se odehrává ve 12. století (křížové výpravy)
Německo
- rozvoj poesie, ale i prózy
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1622-1661)
- silně poznamenán třicetiletou válkou
- prozaik
Dobrodružný Simplicius Simplicissimus = Prosťáček nejprostší
- román nebo cyklus z 10 dílů
- hl. hr.: slušný, rovný a čestný člověk žijící ve 30tileté válce, nemající mnoho rozumu, přátelící se s Bohem
Friedrich von Spee
- básník, člen jezuitského řádu, vysoce vzdělaný
- jeho verše mají pravidelnou stavbu, básně jsou „sladké“
Vzdoroslavíček – sbírka přírodní lyriky (příroda je krásná)
Andreas Gryphius
- píše lyriku, přemýšlí o životě
Anglie
John Milton
- velmi ovlivněn angl. buržoazní revolucí
- pokoušel se prosadit moderní výchovu, svobodu tisku, manželský rozvod a další pokroky
- významné postavení v Cromwellově vládě
- právnická, teoretická literatura
O držitelském právu králů a panovníků
- oslepl Þ začal psát krásnou literaturu:
Ztracený ráj – rozsáhlý epos = náboženská epopej (12 dílů)
- spor dobra a zla (- Satan)
- Satan vyhoštěn z ráje, protože se chtěl vyrovnat Bohu
- myšlenka: jsme za sebe zodpovědní
Čechy
Charakteristika
· 30tiletá válka Þ hospodářský úpadek, hlad, nemoci
· bitva na Bílé hoře Þ nástup Habsburků na český trůn Þ silná protireformace, nástup Jezuitského řádu, šíření němčiny a úpadek češtiny, odchod většiny vzdělaných lidí ze země (Þ klesá vzdělanost)
· česká barokní literatura se dělí na 3 části:
1) Oficiální česká literatura
- 100%ně pod vlivem jezuitského řádu Þ cenzura Þ málo čtenářů
Þ větš. náboženské zaměření – svatí hrdinové (Jan Nepomucký, …)
- častým motivem je posmrtný život, kontrast
- žánry: agitační spisy (-vysvětlují názory jezuitů), životy svatých, životopisy, kázání, postily, lyrická poesie (náboženská X kvalitní), pastýřská poesie, …
Bedřich Bridel (1619-1680)
- příslušník JŘ Þ stal se farářem
- věřil katolicismu ® chtěl ho šířit
- nejvýzn. představitel naší tehdejší poesie v Čechách
Co Bůh? Člověk? – skladba o vztahu Boha (=všechno) a člověka (=nic)
- kontrast, bohatá obraznost
Adam Michna z Otradovic
- písňové texty
- lehká, idylická poesie
- nejoblíbenějším světcem: Panna Maria
Česká mariánská muzika – sbírka
Loutna česká – sbírka
Václav Jan Rosa
- právník, měl blízko k uměleckým kruhům, měl zájem o umělecké kruhy
- ovlivněn Friedrichem von Spee
- pastýřské idyly
Bohuslav Balbín
- jezuita X vlastenec (rozpor)
- psal latinsky, ale díla byla vlastenecká, pročeská
- nauková lit.
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
- kritika Habsburků za vytlačování ČJ
Výtah z českých dějin – příliš vlastenecké Þ JŘ ho vyhostil z Prahy do Klatov
Učené Čechy – o českých kulturních dějinách a vzdělanosti
- dnes vydáváno jako součást Rozmanitosti z dějin království českého
Tomáš Pešina z Čechorodu
- jezuita, vlastenec
- žák a následník Balbína – psal nejen latinsky, ale i česky
- zajímal se o českou historii (hl. moravskou)
Jan František Beckovský
- jezuita, vlastenec
- psal nejen latinsky, ale i česky
Poselkyně starých příběhů českých – jeho převyprávění Hájkovy Kroniky české
2) Lidová a pololidová tvorba
- psány česky
- vznikaly především na českém venkově
- tematicky spjaty s venkovem
- význam: PŘEŽITÍ ČJ ! ! !
- žánry: písně (milostné, o přírodě, o práci, sociální, vojenské, pijácké, …), přísloví, hádanky, říkadla, balady, pohádky (fantazie, nadpřirozené bytosti, dobro vítězí nad zlem, …), vtipy, lidové hry, loutkové divadlo, …
- lidová – neznáme autora
- pololidová – autory známe (ne vždy přesně), ale často se nejedná o spisovatele, ale jen „písmáky“ = vzdělaní učitelé, kronikáři
3) Literatura exilová (exulantská)
- psaná nekatolickými spisovateli, kteří odcházeli po r. 1620 a 1627 (- vydání Obnoveného zřízení zemského) ze země především tam, kam je táhla víra ( JB ® Polsko-Lešno; Lutheráni ® Sasko, Slovensko; . . .)
- přetrvává náboženský charakter děl
- historická témata, polemická díla, nauková literatura
Pavel Skála ze Zhoře
- luterán Þ odešel do Saska
- většina jeho děl zůstala v rukopisech, ale některá přece vyšla:
Historie církevní – naukové historické dílo v latině
- zahrnuje křesťanské dějiny od počátku křesťanství až do jeho současnosti
Pavel Stránský
- novokališník Þ odešel do Saska
- psal latinsky
O státě českém – zeměpisný, ale i historický popis českého území
- něco mezi encyklopedií a krásnou lit.
- vyzdvihováno právo Čechů volit si krále
- psáno na objednávku
Jan Ámos Komenský ( 1592 Nivnice – 1670 Naarden)
- pedagog, farář JB, poslední biskup JB, jazykovědec, kněz, učitel ve Fulneku
- brzy mu zemřeli rodiče
- klášterní škola JB Þ university (Heidelberg, Heilbronn) Þ vyučoval na bratrských školách
- 1621: uprchl s rodinou do Fulneku – ztratil velkou část svých spisů
- po rodinné tragédii a několika krutých nařízeních proti nekatolíkům odešel do polského Lešna ( v době švédsko-polské války přišel při požáru v Lešně o většinu svých prací)
- během života navštívil Anglii, Belgii, Holandsko, pozván byl i do Švédska
- největší přínos Komenského je v oblasti pedagogiky a jazykovědy
Listové do nebe – alegorie (protifeudální dílo)
= 5 dopisů mezi Kristem, bohatými a chudými
Labyrint světa a ráj srdce – alegorie v próze, ostrá kritika společnosti
- otázka sporu rozumu člověka s vírou
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – alegorická skladba (psáno formou závěti)
Poklad jazyka českého = latinsko-český a česko-latinský slovník
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – pansofické dílo („pansofie“ = vševědění, všemoudrost)
- myšlenka: na základě vševědy dojdeme k všenápravě
Didactica magna (= Velká didaktika) – psáno latinsky
- souhrn nejzákladnějších názorů Komenského na to, jak učit
- 4 stupně vzdělání: výchova matkou, zákl. škola, střední škola, universita
Orbis pictus (= Svět v obrazech) – příručka pro (dm)
- pomocí obrázků má přiblížit život v jiných zemích (později vzor pro mnoho jazykových učebnic)
Informatorium školy mateřské – výchova v rodině
Nejnovější metoda jazyků – teoretický spis o tom, jak učit latinu
Brána jazyků otevřená – encyklopedie, učebnice k (nmj)
Schola ludus (= Škola hrou)
Klasicismus
Znaky:
· v této době nerovnoměrný vývoj v jednotlivých zemích
· vychází z jednotných principů, zobrazuje lidské vlastnosti
· rozumová kázeň X baroko
· zobrazování podle přírody, napodobování přírody
· podřízení soukromých zájmů veřejným ( X renesance)
· vzorem antika Þ zejména historická témata
· přesné předpisy pro umění
· literatura rozdělena na vysokou (hist. témata) a nízkou (život neurozených vrstev); vysoké žánry: óda, epos, tragédie
· nejvýraznější: drama – jednota místa, času a děje; typický verš alexandrin
· oddělena tragičnost a komičnost
· poesie: převládá báseň popisná, úvahová a satirická (epigram, satira, zábavná poema, bajka)
· nejsměrodatnější byl vývoj ve Francii
Francie
Moliére (1622-1673)
- vl. jm.: Jean Baptiste Poquelin
- syn zámožného měšťana, herec kočovného divadla, sám psal
- zemřel v církevním prokletí
- psal komedie – všechny stupně komiky
Tartuffe – velmi odvážné a zakazované
- o pokrytectví a ovlivňování lidí (proti církvi a jejím donašečským systémům)
Don Juan – hl. hr. = pokrytecký šlechtic
Misantrop – tragikomedie s autobiografickými rysy (o povrchnosti a intrikách na král. dvoře)
Lakomec – lichvář Harpagon je ochoten vše obětovat jen pro peníze
Měšťák šlechticem, Škola žen, Šibalství scapinova
Zdravý nemocný – hypochondr chce provdat dceru za lékaře jen proto, aby byl léčen zdarma
Jean de La Fontaine (1621-1695)
- autor světoznámých bajek, kritizujících intriky a pokrytectví
Bajky
Itálie
- komedie „dell arte“ – postavy byly dané, ale improvizovaly
- oblíbená u obyčejných lidí, hrála se v divadle i venku
- Kolombína (služka), Pantalon (obchodník)
Carlo Goldoni (1707-1793)
- zakladatel italské národní veselohry, navazoval na „comedii dell arte“
Sluha dvou pánů
Benátská vdovička, Chytrá vdova, Poprask na laguně
Pierre Corneille (1606-1684)
- první velký dramatik klasicismu
Cid – tragédie s celosvětovým jevištním úspěchem
Jean Racine (1639-1699)
- vytvořil psychologickou tragédii; upravoval antické náměty do současné podoby
- střety citů proti egoistickým vášním
Faidra – tragédie na Euripidův námět
Osvícenství
Znaky:
· je to kulturní a filosofické hnutí
· vrchol v 18. stol., ale rozvíjí se už v 17. stol.
· v něčem navazuje na renesanci nebo klasicismus, ale jinak se chce lišit
· zdůrazňuje (někdy až přeceňuje) úlohu rozumu a rozumového poznání, důležitost vědy
· osvícenci se věnovali filosofii, pedagogice, sociologii, humanistickým vědám, kritice, …
· významné země: Francie, Anglie
Anglie
Francis Bacon (1561-1626)
- filosof, esejista, státník, předchůdce „empirismu“ (=fil. směr vyzdvihující význam zkušenosti)
Daniel Defoe (1660-1731)
Robinson Crusoe – dobrodružný román
Moll Flandersová – sociální román
Henry Fielding (1707-1754)
- romány „silnice a hospody“
Jonathan Wild Veliký – ironické líčení zločinu
Tom Jones – mladík podstrčený do šlechtické rodiny
John Locke (1632-1704)
- filosof a pedagog, vyznavač „deismu“ = fil. názor připouštějící existenci Boha jako rozumové bytosti (ne jako nadpřirozeného působení)
Jonathan Swift (1667-1745)
Guliverovy cesty
Francie
Charles-Louis de Montesquieu (1689-1755)
Duch zákonů, Perské listy
Pravdivá historie
Voltaire (Francois Marie Arouet) (1694-1778)
Candide neboli optimismus – povídka
Zaira – drama
Brutus – oslava republikánského hrdiny
Francouzská encyklopedie – Voltaire, Rousseau, Denis Diderot
- soubor znalostí ze soudobé vědy, umění a techniky
Preromantismus
Znaky:
· někdy: „sentimentalismus“
· jako umělecký směr se projevil prakticky jen v literatuře (architektuře v této době - empír)
· vyjadřuje názory a postoje měšťanstva
· oblíbená prostředí: minulost, exotika (indiáni, …), příroda (noc, bouře, …)
· oblíbené postavy: lidé z venkova, pastýři, poustevník, vězeň, mnich, …
· příroda (lepší) kontra civilizace (horší)
· nese prvky klasicismu (zájem o antiku, řecké vzory), ale i romantismu (prvky, prostředí)
· odmítání zásady „trojí jednoty“
· vyzdvihuje a oslavuje se Shakespeare (celkově se zvyšuje zájem o angl. literaturu)
· zvyšuje se zájem o lidovou poesii Þ sběratelství lidové tvorby (hl. balady)
· autoři se rádi stylizovali (např. bard = mluvčí, řečník), ale někdy zase chtěli být anonymní
· autoři zasahují třeba i do filosofie
Francie
Jean Jacques Rousseau (1712-1778)
- stojí na začátku preromantismu
- literát, filosof, pedagog, SAMOUK
- návrat k přírodě, k přírodním zákonitostem
Emil čili o výchově – pedagogické dílo
O smlouvě společenské – filosofické dílo
Julie neboli Nová Heloisa – epistolární (=psaný formou dopisů) román
- velký vliv na tehdejší mládež
Francois René de Chateaubriard (1768-1848)
Atala – exotický román o indiánské dívce, která byla vychována v křesťanství
Antoine Francois Prévost (1697-1763)
Příběh rytíře de Grieuxe a Manon Lescaut ® inspiroval Nezvala
Německo
Johann Wolfgang (von) Goethe (1749-1832)
- spisovatel, malíř, všestranný umělec, přírodovědec, politik, pedagog, …
- jezdil do českých lázní ( v 57 letech se v Mar. Lázních zamiloval do 17-tileté Ulriky)
- vychovatel Výmarského knížete, později jeho kancléř (ministr)
- 2 období tvorby:
1) Období „bouře a vzdor“ (Sturm und Drang)
= hnutí Goetha a jiných autorů
- chtěli zbourat klasicistní konvence, obdiv angl. literatury a Shakespeara
Prométheus – epos
Goetz von Berlichingen – historické drama o vzpourách v době selského povstání
Utrpení mladého Werthera – epistolární román
- velký vliv na mladou generaci ® „Wertherovská horečka“ (muži se stejně oblékali a páchali sebevraždy) ® musel to přepracovat (námět z Wetzlaru)
- toto období u Goetha končí na konci 70. let
- poč. 80. let – cesta do Itálie
- později už nechtěl bojovat s konvencemi, stává se umírněnějším Þ
2) Klasické období Goethovy tvorby
- div. hry: náměty z antiky a renesance; začal je psát už v Itálii, dokončil je v Řecku
- mecenáši mu diktovali jak psát, ale on chtěl psát jinak
Ifignie na Tauridě – antický námět
Torquato Tasso – renesanční námět
Faust
- poesie: spolupráce se Schillerem
Král duchů – balada
- prózu psal nejméně
Viléma Meistera léta mučednická
Gothold Ephraim Lessing (1729-1781)
- literární teoretik, ale i spisovatel (hl. epigramy a satirické skladby)
- obdivoval Shakespeara
Mína z Barnhelmu – věnováno životu v SNS
Johann Gottfried Herder (1744-1803)
- věnoval se lidové tvořivosti a poesii (sběratelsky)
Myšlenky k filosofii dějin lidstva
Friedrich Schiller (1759-1805)
- z poměrně chudých poměrů
- psal poesii (balady, …), dramata (vždy napřed studoval prostředí hry, kterou psal; hodně vycházel z faktů)
- na pozvání Goetha odchází do Výmaru
Óda na radost – lyrická poesie
Loupežníci
Valdštejn – trilogie o Albrechtovi z Valdštejna
Úklady a láska – tragédie (on bohatý, ona chudá)
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát