Kunc, Radimír - Clay-Eva volá Londýn...
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Clay-Eva volá Londýn ...
AUTOR : Radimír Kunc
FOTOGRAFIE : Skácel , Brno ,Radimír Kunc a archiv škpt.Antonína Bartoše
VYDÁNO : prosinec 1946
Dílo je z části románem a z části reportáží. Snad románová reportáž je správným pojmenováním pro tuto knihu , jak uvádí sám autor –Radimír Kunc. Kniha se stává historickým svědectvím o odvaze Českých vlastenců doma i za hranicemi , kteří v osudových letech 1939 – 1945 nikdy nezakolísali ve své víře , že budou opět žít ve svobodné zemi. Ústřední postavou vyprávění je poštovní zaměstnanec Antonín Bartoš z Lanžhota , který prchá (z důvodu zatčení gestapem) za hranice se svým bratrem Frantou a dvěma kamarády – Janem Fojtíkem , Jaroslavem Klvaňou .11.3.1940 se dostávají přes Slovenské hranice . Směřují do Maďarska .Zde jsou však zadrženi a umístěni do věznice Tolonc-ház. Jsou zde drženi několik měsíců .
Nakonec však při návratu na Slovensko prchají a dostávají se ještě s několika spoluvězni přes Maďarsko-Jugoslávské hranice . V Jugoslávii se jim dostává vřelého přijetí , ovšem pokračují dále na jih. Spěchají do Řecka a odtud do Turecka . Jejich pouť po souši končí v Sýrii odtud již odplouvají na lodi Mariette Pacha do Francie .V průběhu plavby se dozvídají o porážce Belgie a Holandska a o napadení Francie.
Po příjezdu do Francie se bratři Bartošové setkávají se svým otcem , který musel , tak jako jeho synové , opustit domov. Po výcviku jsou zařazeni k bojovým útvarům a následně odveleni na frontu. ( v této části si autor přestává všímat celé skupiny , ale specializuje se na budoucího velitele skupiny Clay – Eva Antonína Bartoše )Bartoš získává ve Francii první bojové zkušenosti jako střelec u 4.kulometné roty.
Po pádu Francie prchá Bartoš , tak jako mnozí jeho spolubojovníci , do Anglie s nadějí , že zde bude moci pokračovat v boji proti nacistickým agresorům.
Je ubytován v táboře Cholmondeley , kde si 26. 6. 1940 vyslechne historický projev presidenta Edvarda Beneše . Po pobytu v táboře odchází se svou jednotkou do Walton Hallu k ochraně letišť.Absolvuje důstojnickou školu a poté se opět vrací k jednotce . Ovšem je mu nabídnut nebezpečný úkol . Má seskočit padákem zpět do Československa a pracovat zde ještě se dvěma spolupracovníky jako pozorovatel , přitom o všech důležitých skutečnostech informovat Londýn.Bartoš tento úkol s chutí přímá . Prodělá speciální výcvik , při němž se seznamí se svými budoucími spolubojovníky – Čestmírem Šikolou a Jiřím Štokmanem .Skupina Clay – Eva je vytvořena .Na závěr výcviku projde tato skupina zkouškou v „terénu“ , kterou však zvládá na výbornou.Je již připravena na bojové nasazení . Všichni členové skupiny (3) netrpělivě očekávají seskok. 12. 4. 1944 se dočkali . Seskok proběhl bez problémůa všichni tři se po pěti letech opět dostávají do Československa . Skupina se ubytovala v Bystřici pod Hostýnem u Oldřicha Procházky .Našla si spoustu spolupracovníků ( nejpodstatnější: Jan Filip , Vojtěch Zicháček , Karel Kučera ) a začala budovat informační a vojenskou organisaci „od Břeclavě k Ostravě“. Postupně jsou zapojovány okresy Jižní Moravy a získané informace odesílány do Londýna pomocí vysílačky. Gestapo však časem odhaluje některé členy organisace a zatýká je. Skupina však pracuje dál i přes tyto nepříjemné okolnosti . Ale Gestapo začíná být nebezpečné a hrozí, že jejich úkryt bude prozrazen . Proto se skupina stěhuje z Bystřice pod Hostýnem do Tvrdonic , stále pokračují ve své práci. Zde ale gestapo opět vypátrá jejich skrýš a ráno 8. 2. 1945 se strhne přestřelka , při níž Bartoš usmrtí jednoho gestapáka a dva těžce zraní . Jejich cesta vede do Hrušek , kde se chvíli skrývají . Následně odchází do Josefova , kde je činnost skupiny obnovena a opět navázáno spojení s Londýnem . Odtud do Průšánek a pak do Zlína , kde se dostávají opět do ohrožení života. Uchylují se do Čejkovic . Konec války je zastihl v Prušánkách .
Skupina postavila vojenskou organisaci „od Břeclavě k Ostravě“ , udržela radiotelegrafní spojení po celý rok. Odeslala 800 depeší , dostala 300 pokynů .
ZHODNOCENÍ: Kniha je velmi čtivá a podrobně zachycuje protinacistický odboj na Jižní Moravě , především pak na Moravském Slovácku .
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát