Leonardo da Vinci

Narodil se 15. dubna 1452 ve Vinci, zemřel 2. května 1519 v zámku Cloux ve Francii, italský malíř, sochař, architekt, inženýr a vědec, jedna z největších osobností v kultuře epochy renesance, u které umění a věda splynuly vjedno jakožto prostředky k objektivnímu poznání reálného světa. Úsilím podložit svou realistickou metodu spolehlivou teorií povznesl renesanční umění na nový stupeň.

Po důkladném humanistickém vzdělání nabyl praktických výtvarnických zkušeností v dílně florentského malíře a sochaře A. del Verrocchia. Roku 1472 byl přijat do malířského cechu ve Florencii a v letech 1483 - 99 dosáhl vrcholu své tvorby v Miláně, kde pracoval jako vojenský inženýr, architekt, malíř a sochař. Po krátkém pobytu v Mantově a v Benátkách se roku 1500 vrátil do Florencie a odtud roku 1506 opět do Milána. Později přešel do Říma, odkud byl povolán do služeb Františka I. do Francie, kde strávil poslední léta života.
Z jeho činnosti architekta jsou známy modely (kupole dómu v Miláně) a projekty (dóm v Pavii, ideální město). Z plastické tvorby se nedochovalo nic; známy jsou modely jezdeckých pomníků Francesca Mora a Francesca Sforzy v Miláně. Z jeho malířských prací prosluly zejména nástěnný obraz Poslední večeře v klášteře Santa Maria delle Grazie v Miláně (1494 - 97), který dramatičností, psychologickou hloubkou a působivostí realistického výrazu náleží k vrcholům světového umění, slavná podobizna Mony Lisy (Louvre), obraz Sv. Anna samotřetí (Louvre) aj.

Velikou pozornost věnoval kresbě; významné místo v jeho tvorbě zaujímá kresba jako vědecká ilustrace. Asi 7000 stran dochovaných rukopisů Leonarda da Vinciho obsahuje jeho myšlenky k nejrůznějším otázkám umění, vědy, techniky aj. Z těchto zápisků byl později sestaven tzv. Traktát o umění, obsahující učení o perspektivě lineární, jakož i o perspektivě vzdušné, které sám vypracoval, a charakterizující malířství jakožto nejracionálnější ze všech umění, jako výsledek zobecňující činnosti rozumu.

Leonardo da Vinci je významným představitelem nové, na experimentu založené přírodovědy. Podle něho všechno naše poznání začíná počitkem a vyžaduje logické zpracování údajů smyslové zkušenosti, její zobecnění. Ostře vystupoval proti scholastickému učení a kladl proti němu harmonické spojení zkušenosti s teorií; podle něho praxe není možná bez teorie a teorie bez praxe je neplodná. Jako vědec obohatil téměř všechny oblasti vědění: v mechanice se např. snažil pokusně určit koeficient tření, zkoumal ráz pevných těles, pevnost a pružnost různých materiálů; významné místo v jeho tvorbě zaujímají hydrotechnické projekty; je autorem nesčíslných konstrukcí tkacích strojů, přístrojů k broušení skla, létacích aparátů; navrhl padák, helikoptéru aj. Jeho poznámky a studie, týkající se matematiky, optiky, astronomie, anatomie, botaniky aj., obsahují bezpočet na tu dobu nových poznatků a pronikavých hypotéz. Všechny své vědecké zápisky psal Leonardo da Vinci italsky.

Jeho práce byly vydány teprve s době od 2. poloviny 19. století do 30. let 20. století, takže zůstaly bez vlivu na vývoj přírodovědy ve stoletích následujících po jeho smrti. V mnoha případech bylo nutno znovu objevovat myšlenky tohoto velkého humanisty, jehož veškeré úsilí směřovalo proti “strašidlům středověku“ a k vytvoření realistického umění a vědy, vycházející vstříc potřebám života.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=327