Ernest Hemingway

Ernest Hemingway
(hemingvej), Ernest (Miller), 21.7. 1899 Oak Park (Illinois) – 2.7. 1961 Ketchum (Idaho), romanopisec, povídkář, žurnalista.

Vyrůstal jako jedno z šesti dětí chicagského lékaře, milovníka přírody, lovce a vášnivého rybáře;matka, citlivá a zbožná žena, byla výborná hudebnice.Letní období trávila rodina u Wallonského jezerav Michiganu, kde se formovali i H-ovy celoživotní lovecké záliby a důvěrný vztah k přírodě.H.byl dlouho jediným synem početné rodiny a otec bral chlapce s sebou nejen na lovy, ale i na cesty za pacienty mezi místní indiány.MladéhoH-e nelákala studia, ale praktický život.Po ukončení střední školy, kde se intenzivně věnoval sportu a zároveń se pokoušel o verše, povídkové črty (po vzoru Ringa Lardnera st.---) a sloupky do novin, odjel do Kansas City. Tam se roku 1917 stal reportérem Kanadského listu Star, avšak již na jaře 1918 odjel jako dobrovolník ambulantních sborů červeného kříže na frontu do Itálie.Na piavském Bojišti byl těžce raněn. Po válce po návratu do USA, se H. věnoval novinářské práci a 1921 se oženil s Hadley Richardsonovou (s ní měl 1923 nejstaršího syna Johna, zvaného "Bumby". S Hadley odjel jako zahraniční dopisovatel do Evropy, do Paříže odkud zajížděl do Švýcarska, Itálie i poprvé do Španělska. Tehdy se také začal usilovně věnovat Literatůře. Trpké a bolestné zkušenosti z ital. fronty posílily u mladého a sebevědomého H-e humanistický odpor k válce i sklony k filozofii hloubání nad motivy statečnosti a nezdolnosti člověka.V Paříži strávil H. valnou část poválečných žurnalistických let. Jaku jiní intelektuálové hledá tam rověž nové životní jistoty nové cesty v umění a literatuře. Nesporně na jeho začátcích zapůsobi bořitel iluzí o idyle amer maloměštan Sh. Anderson (--- ; později možná až příliš tvrdě, se odpoutává od svého učitele v parodické knize The Torrents of Spring, 192, Jarní přívaly).I potřeby účinného žurnalistického projevu působily na H-e, který si vytváří vlastní, výrazně osobní, tzv. „objektivní“ styl.Již od prvních povídek je patrný H-ův dar zmocnit se i na malé ploše určité vyhraněné situace, napsat „živý“dialog, který jakoby přirozeně tryskal z hovorového jazyk.První H-ovou vydanou knihou jsou Three Stories and Ten Peoms (1923, tři povídky a deset básní).O následující rané prózy H. přišel, když byl jeho ženě Hadley odcizen na nádraží kufr s rukopisy, a H. musel ztracené povídky psát znovu.V H.povítkách jsou vložena tzv. intermezza; konfrotuje dětské prožitky, mladistvé objevování života s tragickýmí pocity válečné generace.První H-oův román byl The Sun Also Rises (1926, I slunce vychází; v Anglii byl vydáván s názvem Fiesta, č.1966).Jeho hrdina Jake Barnes, kterému válečné zmrzačení brání v naplnění jeho lásky k lady Brett, marně hledá, jak žít.Pro depresivní životní podmínky vyjádřené v tomto románo se snad nejlépe hodila slova G. Steinové, která pro H-ovy vrstevníky užila poprvé slovo o „ztracené genraci“.Její více méně náhodná slova se později stala charakteristickýmoznačením pro zůžený obzor mladých intelektuálů, kteří se po osobní válečné skušenosti těško propracovávaly k širšímu společenskéhoo pohledu.H.ze skušenosti z 1. svěové války vytěžil svůj první slavný román A Farewell (1929 Sbohem armádo, č.1958, 1974), příbě romantické a tragicky končící lásky poručíka amerického ambulantního sboru Henryho Fredericka a anglické ošetřovatelky Catherine.H. píše také další povídky a vydává dva soubory:Men Without Women (1927, muži bez žen) a Winer Take Nothing (1933, Vítěz nebere nic).H. v této době hodně cestoval, lovil ve Wyomingu, dvakrát zajel do Španělska,kde se stal ctitelem býčích zápasů.Už ve 20.letech začal pracovat na knize svých pozorování a úvah o býčích zápasech Death in the Afternoon (1932, Smrt odpoledne).V pol.30. let podnikl nákladné safary v Africe.Literárním výsledkem bylo několik povýdek a nekonvenční knížka loveckých zážitků Green Hills of Africa (1935, Zeléne pahorky africké, č. 1963, 1974).Vyprávění v němž se H. projevuje jako nadšený a náročný lovec a nesentimentální obdivovatel přírody.Jak důsledky krize, tak nástup fašizmu v Evropě burcují společ. vědomí amer. spisovatelů. V r. To Have and Have Not (1937, Mít a nemít, č.1946, 1979).Roku 1937 odjíždí H. do Španělska, kde až do roku 1938 působí jako zahraniční korespondent North American Newspapaer Alliance na republikánské straně.Spolupracuje tam rovněž na dokumentárním filmu o válce a zemědělské reformě ve Španělsku. Ještě na šp. půdě vzniká jeho jediná hra The Fifth Column (1938, Pátá kolona, č. 1964, 1968).Na jaře 1938 píše povídku Old Man at the Bridge (Stařec u mostu), která je předzvěstí nového r.Začíná na ně m pracovat na Kubě 1939.Postupně vzniká r.dotvrzující H-ovo humanistické, antifašistické životní krédo.Jeho hrdina je opět výrazný jedinec.H je totiž z rodu těch spisovatelů, u nichž je subjektivní zážitek, osobní zkušenost hrají primární úlohu.Většina jeho hrdinů nese stopy autora samého, jsou to hrdinové intelektuální, vyhraněné idividuality, postavy obdařené nefalšovanou věrohodností, jaká tryská jen z bezprozředních skušeností.Nový nejdelší H-oův román For Whom the Bell Tolls (1940, Kmu zvoní hrana, č. 1946, 1977).Ještě ve Španělsku se H. sbližuje se svou další , třetí ženou, reportérkou i spisovatelkou Marthou Gellhornovou. H. navštívil rovněž jako válečný dopisovatel Čínu a 1944 odjel jako reportér časopiso Collier s do Londýna.Odtud podnikal výpravy na fronty v Normandii a účastnil se osvobození Paříže a bitvy v Ardennách.V této době poznal rovněž svou čtvtou ženu Mry Welshovou.Prvním poválečným dílem, po desetileté odmlce, je román Across the River and Into the Trees (1950, Přes řeku a do lesů, č.1978).Světový ohlas po válce vzbudila až rozsahem nevelká, vybroušená n. The Old Man and the Sea (1952, Stařec a moře, č. 1956, 1972), oslava věčného zápasu člověka s přírodou, kterou si stále musí podmaňovat, i hold lidské statečnosti a družnosti.Vydání n. přispělo k tomu , že roku 1954 byla H-ovy uělena Nobelova cena. V poválečných letech se H.věnoval řadě svých celoživotních zálib, sportovních, loveckých, rybářských, znovu odjel do Afriky, kde 1953 při letecké havárii téměř zahynul, navštěvoval Španělsko, kam ho stále přitahovalo umění toreádorů.Nebyl však již dost zdráv, stále více zápolil se zdravotnímy potížemi i rostoucímy stavy deprese, a třebaže často hovořil o svých literárních plánech a psal, žádné větší dílo až do své tragické smrti (zastřeil se) nevydal.Sám připravil před smrtí do tisku jen knihu vzpomínek na optimistická pařížská léta svého mládí, ke kterým se rád vracel, A Moveable Feast (1964, Pohyblivý svátek, č.1966, 1978; druhé číslo vydání v jednom sv. s r.Přes řeku do stínu stromů).V pozůstalosti H-ově zůstala řada rukopisů, z nichš byl vybrán a připraven k tisku román s mnoha autorovy motivy Island in the Stream(1970, Ostrovy uprostřed proudu, č.1972).Své tři povídky H. shrnul a a doplnil o nové povídky (jako např. The Snows of Kilimanjaro, Sněhy na Kilimanžáro).„Hemingwayovský hrdina“, „Hemingwayovský podtext“, tzv.„teorie ledovce“(smysl příběhu, jeho celá šíře je skryta pod hladinou, nad niž ční jen zlomek ledovce: prosté holé věty, prostá holá fakta), „objektivní styl“.H. patří i k nejpřekládanějším autorům (k nejstarším č. překladům patří p.Five Grands, Pět stováků, č.1933).Nejpodrobnější biografií o E-o H-ovi je kniha Carlose Bakara, Ernest Hamingway: A Life Story (1968, E. H., Životní příběh).



Jméno:Jan Jakl Čerpal jsem z: Slovník spisovatelů datum: 26.9

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=77