Jean- Paul Marat
JEAN  -  PAUL  MARAT  ( 1743  -  1793 )
-  franc.  politik , lékař  a  publicista
	Rodiče  byli  špan.  původu , ale  museli  jako  nekatolíci  opustit  Francii.  Přestěhovali  se
do  Ženevy , kde  jeho  otec  přednášel  medicínu. Tu  potom  studoval  i  Marat  ve  Francii , kde  se
seznámil  s osvícenskou  filozofií. Pak  žil  v Anglii , kde  dostudoval  a  pracoval  jako  tiskař a vy-
davatel. Uveřejnil  zde  anglicky  svou  „ Esej  o  člověku “ , kterou  r.1775 ( ve  svých  32 letech )
přeložil  do  francouzštiny  v Amsterdamu. Jako  novinář  se  zapojil  i  do  každodenního  zápasu
mezi  toryi  a  whigy  a  napsal  „ Řetězy  otroctví “  v angličtině. R. 1776  se  vrátil  do  Francie ,
kde  pracoval  jako  lékař  u  vojska  Ludvíkova  bratra  hraběte  z Artois. Intenzivně  se  také  věno-
val  vědeckému  výzkumu  ve  fyzice , a  to  termikou , optikou  a  elektřinou , a  chemii. Dále  se
zabýval  filozofií  a  sociologií.
Po  vypuknutí  Francouzské  revoluce  nechal  veškerých  výzkumů  i  praxe  lékaře  a  oddal
se  politice  a  žurnalistice. Pro  Generální  stavy  vydal  během  února  až  dubna 1789 „ Oběť  vlas-
ti “ , kde  podával  instrukce  pro  třetí  stav. Později  publikoval  Návrh  deklarace  práv  člověka  a
občana  a  konečně  12.9.1789  vyšlo  1. číslo  revolučního  listu  Přítel  lidu , jehož  tisk  byl  v říj-
nu  pozastaven. Marat  načas  znovu  odjel  do  Londýna , kde  v květnu  1790  obnovil  vydávání
Přítele  lidu , ve  kterém  kritizoval  La Fayetta , krále  Ludvíka  a  masakr  na  Martově poli  r.1791.
Byl  členem  klubu  cordeliérů , dříve  nazývanou  Společností  přátel  lidských  práv. Po  převratu
v srpnu  1792 , kdy  byl  zahájen  útok  na  královský  palác  v Tuilleriích , se  stal  poslancem  Kon-
ventu. Jako  člen  Konventu  a  poté  i  Výboru  veřejného  blaha  spolupracoval  s Horou , která  se
skládala  z cordeliérů  a  jakobínů , a  požadoval  zavedení  diktatury. Když  pak  v Konventu  začí-
ná  debata  o  osudu  krále , hned  od  začátku  Marat  navrhoval  rychlé  potrestání , nikoli  soud ,
nejlépe  aby  byl  král  souzen  jako  velezrádce  a  hlasoval  pro  královu  smrt.
	Od dubna 1793  stál  v čele  revolučního  tribunálu  a  spolu  s ním  připravil  2.června 1793
pád  girondistů , jímž  se  v Konventu  dostala  k moci  hora. Vzápětí  13.července  téhož roku  krát-
ce  před  polednem  byl  zavražděn  roajalistkou  Marií  Annou  Charlottou  Corday  d´Armont , kte-
rá  ho  probodla  dýkou  ve  vaně , kde  si  koupelemi  léčil  kožní  chorobu.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT