Olympijské hry (starověké)
Podle starověkých historiků se první olympijské hry konaly roku 776 př.n.l. a měly v Řecku největší váhu a byly zasvěceny Diovi. Od ruku jejich prvního konání začínal řecký letopočet. Hry se konaly v různých letech olympijského cyklu a také jejich náplň i odměna pro vítěze byla různá.	
	První historické hry v Olympii prý založil, či spíše obnovil élidský král Ífitos. Trápily ho krvavé bratrovraředné boje v Řecku, které spolu s morem vyhubily téměř celou Helladu. A tak vznikla ekecheiriá neboli „zdržení se rukou od zbraní“ – posvátný mír dodržovaný po celém řeckém území po dobu konání olympijských her. Smlouva o tomto míru byla zapsána ve starobylém písmu uloženém v chrámu bohyně Héry v Olympii. Tato smlouva zakazovala v době her války, násilné  činy, a dokonce i popravy zločinců. Ve více než tisícileté historii starověkých olympijských her byla tato smlouva porušena snad jen třikrát.
	Na první olympiádě roku 776 př.n.l. se závodilo pouze v jediné disciplíně a to v běhu na délku jednoho stadia (necelých 200m). 	
	Na 18. hrách se program rozšířil o zápas a pětiboj zvaný pentathlón, který svou všestranností získal největší oblibu. Skládal se ze skoku do dálky, běhu na 1 stadion, hodů diskem a oštěpem a zápasu.
	Na 23. hrách (roku 688 př.n.l.) byl zaveden box a na 33. pak nejtvrdší disciplína celých her – pankration, jakási kombinace zápasu a boxu, při níž bylo dovoleno téměř všechno. Proslulý athénský politik Alkibiádés se jednou při přátelském zápasu uchýlil dokonce i ke kousání.
	Na 65. hrách přibyla další disciplína – běh těžkooděnců. Účastníci závodili v plné zbroji, ale beze zbraní, neboť ty byly v Olympii zakázány. I strážci pořádku byli vyzbrojeni pouze holemi nebo biči.	
	Už na 25. hrách se roku 680 př.n.l. objevila v pořadu první jezdecká disciplína, závod čtyřspřeží. Později přibyl rychlostní závod jezdců na koních.
	Olympijských her se mohli zúčastnit pouze svobodní Řekové, příslušníci některé obce či města. Závodník nesměl být obviněn z těžkého zločinu. Na soutěž se musel nejméně 10 měsíců připravovat a absolvovat měsíční trénink v místě konání her. Příslušníci neřeckých národů, otroci a ženy se závodů zúčastňovat nesměli. Ženy měly zakázány přístup i mezi diváky. Ženám, které zákaz porušily, hrozila smrt.
	Je pravda, že vítězstvím nezískal závodník nic víc než olivový věnec. Nadšení příznivci, a především domovská obec, však vítězi často zabezpečili pohodlný život až do smrti.
	V době svého vrcholu se olympijských her zúčastňovalo okolo 400 až 600 závodníků, diváků možná na 50 000. Ostatně nejvýstižnější údaj asi najdeme u řeckého spisovatele Lúkiana: „Hrozně veliké množství.“
	Zvítězit na olympiádě znamenalo mnoho – především čest a slávu. Vždyť dodnes, po tisíciletí, známe ještě na 800 jmen vítězů. Mezi těmito legendárními sportovci zaujímá 1. místo Milón z Krotónu. Tento silák zvítězil v zápase na sedmi olympiádách v letech 540-516. a kromě toho dosáhl i jiných vítězství v ostatních hrách. Jednou v Olympii prý uchopil čtyřletého býka, hodil si jej na záda, přešel s ním stadión, u oltáře ho zabil, upekl a celého snědl.	
	Řekové vyznávali kromě atletických a dostihových disciplín i další sporty: plavání, skoky do vody, veslování, míčové hry – ty se však součástí olympijských her nikdy nestaly.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT