Římská republika
Juliovsko - klaudiovská dynastie a Flaviovci  (14 - 96)
	 - Tiberius (14-37) na počátku své vlády pokračoval v Augustově politice
		- vzbouření legií, které požadovaly zvýšení žoldu a zkrácení vojenské služby 
					® potlačeno
	- Tiberiovým nástupcem se stal Caligula (37-41) 
		- bezohledný a despotický vládce
		- zavražděn praetotiány
	- Claudius (41-54)
		- četná vojenská vítězství
			- rok 43 a 44 ® jižní část Británie
			- připojena severoafrická Mauretánie
	- Nero (54-68)
		- na počátku vlády pod vlivem rádců
		- konfiskace majetku ® růst císařova bohatství
		- rok 68 - povstání římských legií + povstání praetoriánů proti císaři
	- Titus (79-81)
		- výbuch Vesuvu v J-Itálii  (Pompeje, Herculaneum, Stabiae)
	- Domitanius (81-96)
		- rozšíření území v Británii dále na sever
		- v Porýní se vytvořily 2 provincie : Horní a Dolní Germánie
		- porážka od Markomanů a Kvádů
Rozmach a obrana římské říše  (96-192)
	- Traianus (98-117)
		- největší územní rozmach - ovládli celou oblast Dákie (dnešní Rumunsko)
	- Hadrianus (117-138)
		- vzdal se výbojů v Mezopotámii a v Asýrii
		- budoval systém opevnění (limes Romanus)
		- upevněn dozor ústřední moci nad provinciemi
		- Císařova rada (poradní sbor) - oficiální státní instituce
	- Marcus Aurelius (161-180)
		- markomanské války 
				- boje mezi Markomany + Kvády  proti Římanům
				- útočníci pronikli až do S-Itálie
				-  v roce 177 nové boje na Dunajské hranici ® římské vojsko 					proniklo až na Slovensko (Trenčínská skála)
Severovci a období krize římské říše (193-284)
	- císař Caracalla vydává roku 212 výnos, jímž bylo občanské právo uděleno 			svobodným obyvatelům celé říše
			- účel byl především daňový
			- v právních dokladech byla zvláštní privilegia tzv. „vznešeným“ 					římským občanům
	- za Carallovy vlády musela římská vojska často odrážet útoky germánských kmenů
- od poloviny třicátých let do poloviny osmdesátých let 3. století je charakterizováno vleklou politickou krizí římské říše . Jejím příznakem byl úpadek ústřední moci a časté změny na trůně
POZDNÍ CÍSAŘSTVÍ
a) Diokleciánovy a Konstantinovy reformy
	- Dioklecián (284-305) zavedl pronikavé reformy státní moci
		- císařovi byly prokazovány zvláštní pocty
		- stal se neomezeným pánem (dominius) , proto bývá tato reforma císařské 				moci označována jako dominát
		Reformy:   - území bylo rozděleno na 12 (později 15) diecézí (= správní 						oblast), které se dělily na provincie (zahrnuta i Itálie, která tak 					ztratila výsadní postavení v říši)
			        - armáda rozdělena na dvě skupiny (oddíl na hranicích a pohyblivá 					jednotka)
			        - na celém území vybírána daň z půdy a od obyvatelů měst , kteří 					neměli pozemkové vlastnictví daň z hlavy
	- Konstantin (306-337) navazuje na některé Diokleciánovy reformy
		- civilní správa byla zcela odlišena od vojenské správy a hodnosti úředníků 			byly přesně odstupňovány
		- roku 313 byl vydán tzv. milánský edikt 
						- vyhlašoval svobodu náboženského vyznání
						- opatření ve prospěch křesťanů
		- na místě staré řecké osady Byzantia založil město Konstantinopolis
Vývoj římské říše ve 4. a 5. století
- v roce 395 se Římská říše rozdělena na dvě části 
- západořímská říše se postupně stala kořistí útočících kmenů (Vandalové - 455 vyplenění a 		vypálení Říma)
- rok 476 je považován jako rok zániku západořímské říše a a zároveň bývá uváděn jako mezník ukončující starověk
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT