Vesnická literatura

Soubor literárních tvůrců vyznačujících se především působností krajovou. Popisují kraj ve kterém žijí, žili, nebo je jim jiným způsobem blízký.

Zikmund Winter (1846 – 1912)
Profesor historie na gymnáziu v Rakovníku. Každé jeho dílo vzniklo na základě studia archívů, kronik a historických pramenů.
POVÍDKY:
„Rakovnické obrázky“
NOVELA:
„Rozina sebranec“
ROMÁNY:
„Mistr Kampanus (Vodňanský)“ – román je situován do 15.-16.století do doby po bitvě na Bílé Hoře (1620). Vypráví zde osudy posledního rektora Karlovy univerzity před její germanizací a pokatolidštěním Ferdinandem II. Ukázal zde historicky přesně všechny události nejen na Karlově univerzitě, ale i v Praze a na celém území těsně před bitvou na Bílé Hoře a po ní. Zobrazuje zde hlavní události – vzpouru českých stavů, defenestraci, vlastní bitvu na Bílé Hoře, drancování v Praze a popravu českých pánů na Staroměstském náměstí. Zvlášť živé je vyobrazení popravy, kterou Mistr Kampanus spolu s ostatními studenty a profesory sleduje z věže Týnského kostela a po ní následuje vydání university jezuitům, kterému nezabránilo ani přestoupení Kampana ke katolické víře, v naději, že touto svou obětí univerzitu zachrání. Jeho sebevražda je tedy nutným vyústěním jeho životní tragédie.


Karel Václav Rais (1859 – 1926)

Narodil se v Bělohradu v podkrkonoší. V jeho povídkách a románech můžeme rozeznat dva základní motivy, které vychází z jeho působení jako učitele na vesnických školách v podkrkonoší a na českomoravské vrchovině.

Podobně jako Vítězslav Hálek ukazuje jak se mění život na venkově vlivem pronikajícího kapitalismu. Upozorňuje na neblahý vliv peněz, touhu po majetku, která rozděluje vesnici do několika tříd (sedláci a bezzemci). Bohatství narušuje vztahy mezi rodiči a dětmi, zaviňuje tvrdé zacházení s výminkáři a také vztahy mezi sourozenci. To jsou stěžejní náměty jeho povídek.
SBÍRKY POVÍDEK:
„Horské kořeny“
„Rodiče a děti“
„Výminkáři“
„Lopota“
„Na lepším“ – ukazuje jak se lidé mění, když opustí půdu a přichází do města.

Autor se snaží ukázat, jak by bylo možné mezi lidmi sjednat nápravu. Dochází k přesvědčení, že je možno lidi převychovat prací těch, kteří mezi vesnickým lidem žijí a mají k němu nejblíže – učitelé a kněží, kteří se snaží obětavě vysvětlovat, jak nést bídu.

„Západ“ – dějištěm je vesnice Studenec (jedná se o Kameničky, které proslavil malíř Antonín Slavíček). Je zde ukázána nesmírná bída v rodinách na českomoravské vysočině vedle obětavosti stařičkého faráře Kalouse a učitele Pondělníčka.

„Zapadlí vlastenci“ – vypracovává námět z doby národního obrození, děj se odehravá na úpatí Krkonoš, kde je zachycena práce vesnického kněze Stehlíka a učitelů Čížka a Čermáka, kteří v tomto zapadlém kraji věnují veškeré úsilí o probuzení národního uvědomění a s nadšením pečují o rozvoj vzdělanosti.


Antal Stašek (1843 – 1931)
Vlastním jménem Antonín Zeman, byl otcem spisovatele Kamila Zemana, nebo-li Ivana Olbrachta. Narodil se v Semilech, původním povoláním byl advokát. Celé svoje dílo věnuje zobrazení života na vesnici.

CIKLUS POVÍDEK:
„Blouznivci našich hor“ – vypráví zde osudy jednotlivých členů spiritistického kroužku.

ROMÁNY:
„O ševci Matoušovi a jeho přátelích“ – je kronikou života vesničanů v podkrkonoší na pozadí sociálních problémů v textilních továrnách. Hrdinou je švec Matouš Štěpánek, který se nechce smířit s bídou, ale ani vykořisťováním dělníků.
„V temných vírech“ – vylíčení svárovské stávky, při níž dal továrník Liebich poprvé střílet do dělníků.
„Na rozhraní“ – upozorňuje na poměry a zápas mezi českým a německým živlem v malém pohraničním městečku.


Tereza Nováková (1853 – 1912)

Jako jediná nepocházela z vesnice – narodila se v Praze. Největší část svého života však prožila v Litomyšli, která byla rodištěm jejího manžela. Studovala kroje, zvyky lidí, obyčeje. Do literatury vstoupila národopisnými studiemi. Hrdiny jejích děl jsou hloubaví, přemýšliví venkované, kteří se snaží najít svou cestou své lidské štěstí. (napsala pět chlapů)
„Jan Jílek“ – hrdinou je skutečná postava – český bratr z doby pobělohorské. Osudy autorka zpracovává podle jeho vlastních zápisků. Hrdina se nemůže smířit s náboženským útiskem, utíká do evangelického Pruska.

„Na Librově gruntě“ – (statku), jsou zde vykresleny myšlenky r.1848 (selské bouře). Silně se odráží zrušení roboty, které zasahuje do soukromého života rodiny sedláka Libry.
„Jiří Šmatlán“ – je prostý tkadlec, který po celý život hledá svou „praudu boží“. Nejdříve se ji snaží najít v náboženství a po zklamání, v životě ve městě.

„Děti čistého, živého“ – je zde ukázán život příslušníků blouznivé sekty, v níž zbídačení venkované hledají únik z těžkého života.

„Drašár“ – formou životopisu jsou vykresleny osudy vlasteneckého kněze Josefa Justina, lidem nazývaného Drašár. Ukazuje osvětové působení mezi lidmi.


Karel Klosterman (1868 – 1923)
Zaměřil se na oblast Šumavy a jižních čech.
„Mlhy na blatech“
„Ze světa lesních samot“
„Pošumavské rapsodie“
„V ráji šumavském“


Josef Holeček (1853 – 1929)
Jižní čechy – písecko a táborsko.
„Naši“ – románová kronika o 10.dílech. Vznikala 20.let


Jindřich Šimon Bár (1869 – 1925)
Zobrazuje Chodsko – v trilogii:
„Paní komisárka“ – život B.Němcové na chodsku kolem r.1948.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4037