Leonardo da Vinci nebyl jen významný malíř, ale také architekt, znalec lidské anatomie, sochař, matematik, mechanik, ale také vojenský stratég. Narodil se v malé toskánské vesničce-Vinci, nedaleko Florencie 15.dubna roku 1452. Byl nemanželským synem (místního notáře) Piera Antonia a jisté Catariny (mnoho o ní nevíme).

Otec si Leonarda vzal od matky, když mu byly tři roky. O výchovu budoucího malíře se staral otec, který byl vzdělaný a všeobecně oblíbený. Leonarda zajímalo mnoho věcí - poezie, chemie, hudba, matematika, bral lekce šermu, učil se tančit a jezdit na koni a ve všech činnostech se jevil jako velmi nadaný.

Dokázal se věnovat celé hodiny kreslení, otec si všimne jeho schopností a ukáže několik synových prací svému známému, vynikajícímu florentskému malíři a sochaři Andreovi Verrocchiovi. Umělec nemůže uvěřit, že kresby, jež má před sebou, vytvořil tak malý chlapec.

Otec mu malého génia v roce 1469 přivede a Leonardo se začíná učit ve Verrocchiově ateliéru, stane se Verrocchiovým oblíbeným žákem.(Později se Leonardo objevuje v zápise cechu malířů svatého Lukáše). U Verrocchia dostává základní informace o sochařství a architektuře. Kolem roku 1476 pracuje Verrocchio na obraze Kristův Křest a poprosí Leonarda, aby obraz dokončil. Verrocchio je velice překvapen kvalitou práce svého žáka, že se přesvědčen o své vlastní nedokonalosti – rozhodne skončit s malováním a věnovat se výlučně sochařství.

V roce 1480 je Leonardo přijat na akademii, kterou založil Lorenzo de Medici. Akademie se nachází na náměstí svatého Marka ve Florencii. Oba muži se velice sblížili – měli stejné názory na svět. Leonardo často nepochopený svými současníky se až dodnes vymyká jakékoli klasifikaci. Jedná se totiž o samouka silně spjatého s realitou, s tím, co je konkrétní a skutečné. Nevěří mystickým úvahám dobových filizofů. Tráví čas na slavnostech, které pořádají Medicejští - zmiňuje se o tom ve svých „Denících“.

Ve Florencii je velice vyhledávaný.A přesto se mu nedaří vstoupit do tamních intelektuálních spolků, setkává se s ostrými kritikami, jeho moderní přístup k umění zase bývá často špatně chápán. Uvědomuje si, že v Toskánsku nebude moci nikdy realizovat své umělecké záměry, a proto ve svých třiceti letech opouští Florencii a vydává se do Milána.

Leonardo byl do Milána pozván jakožto slavný mistr. Knížeti Lodovicu Sforzovi se líbila jeho hra na loutnu. Leonardo si loutnu vlastnoručně vyrobil, byl to nový, prazvláštní předmět zhotovený především ze stříbra a měl tvar koňské lebky. Leonardo je přijat na knížecí dvůr Lodovica Sforzy, především jako sochař. Do Milána přijíždí, aby zde vytvořil jízdní sochu Lodovicova otce. Leonardova práce v Miláně je velice různorodá - pracuje na divadelních dekoracích, organizuje svatební ceremoniály pro rodinu Sforzů a navrhuje pro ně oděvy. Účastní se také přípravných prací k výstavbě milánské katedrály. Dále se stane hlavním inženýrem při stavbě městských vodovodů. Začíná také pracovat na obrazech Madona ve skalách a na Poslední večeři.

Před tím než se Leonardo objevil v Miláně napsal knížeti Lodovicovi Il Morovi o svých schopnostech, které mu může nabídnout v oblasti architektury, sochařství, malířství, hydromechaniky a také i dalších. Zdůraznil široké možnosti týkající se konstrukce válečných mechanismů:,,jsem schopen zkonstruovat spolehlivé kryté vojenské vozy, které není možné zničit. Pokud jde o námořní bitvy, vlastním návrhy četných zařízení mimořádně účinných jak za útoku, tak při obraně. Mám rovněž plány lodí odolných vůči všem výbušným materiálům, ohni a bombardování i těmi nejtěžšími koulemi“.

Když se o něm v té době hovořilo, hovořilo se o něm jako o Uomo universale. Byl slavný i proto, že měl výjimečnou fantazii, a protože vymýšlel bezpočet šprýmů, ale dalo se ho potkat v chudinských milánských čtvrtích, kde zasedal s svéráznými návštěvníky, nebo jak dělá společnost lidem nešťastným a odsouzeným. Někdy dokonce si přiváděl venkovany na večeři, aby je pobavil. Jeho počínání vycházelo přímo z umění, protože měl-li malíř představit na svém obraze nějakou postavu, kladl si nejprve otázku,jaké má vlastnosti. Navštěvoval místa, kde se lidé setkávali, pozorně sledoval jejich obvyklé, každodenní činnosti, jejich chování apod. a to vše si zapisoval do svého notesu, který měl vždy u sebe.

V roce 1499 se francouzský král Ludvík XII. Zmocnil knížectví a připraví Sforzy o moc. Leonardo opouští město a vypraví se Mantovy, kde namaloval Portrét Isabelly d Este.

Roku 1500 jede do Benátek, kde bude pracovat jako vojenský inženýr. Poté se vrací do Florencie a věnuje se geometrii. Rok 1502 stráví Leonardo jako architekt a hlavní inženýr na dvoře knížete Cesara Borgii. Leonardo právě začíná pracovat na Giocondě, dostává zakázku na Bitvu u Anghiari (kterou nikdy nedokončil), určenou do sálu Velké rady v Palazzo Vecchio ve Florencii, a také pracuje na projektu přesunutí koryta řeky Arno.Od roku 1506 se zabývá vypracováním konstrukčních plánů městské kanalizace.V hlavním městě Lombardie zůstává až do roku 1513. Rok po opětovném převzetí vlády rodinou Sforzů. Situace nebyla nakloněna umění, a to byl jeden z hlavních důvodů , proč Leonardo odcestoval do Říma. Mezi jeho poznámkami se našel návrh stroje, který by razil papežské mince tak, že by byly dokonale kulaté.V Římě měl Leonardo velkou konkurenci v podobě Michalangela a Raffaela. Vrací se rychle zpět do Milána. Po vítězné bitvě u Marignanu vstupuje František I, francouzský král, .do Lombardie, kde mu je představen Leonardo. Mezi nimi se tvoří vzájemné porozumění. A František I. mu nabídne, aby ho následoval do Francie. Leonardo nabídku přijímá., 64-letý umělec se stane dvorním malířem francouzského krále.Tvoří velice málo, pracuje na několika plánech(např. zavlažovací kanály).Nejvíce času tráví v zámku Cloux a 2.května roku 1519 umírá.

Jeho nejznámější díla jsou: Zvěstování (okolo r. 1472-1475), Portrét Ginervy Benciové-(1474-1476), Madonna Benois (1475-1478), Klanění tří králů (1481-1482), Madona ve skalách (1483-1486), Dáma s hranostajem (1485-1490), Poslední večeře (1495-1497), Mona Lisa (1503-1506), Svatá Anna samotřetí (1508-1510), Svatý Jan Křtitel (1513-1516)



Použitá literatura:
Jaromír Pečírka-Leonardo da Vinci
časopis Největší Malíři(život,inspirace a dílo)-LEONARDO DA VINCI
Internet

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4203