Počátky písemnictví

2.
Počátky písemnictví

Osnova: 1/ 9.století-počátky písemnictví
2/ a/ Konstantin a Metoděj
b/ legendy a glosy+písně
c/ letopisy a kroniky
d/ Kronika česká-Kosmova
e/ Dalimilova kronika
f/ Karel IV. a kultura jeho vlády
g/ naučná literatura
h/ Rytířská epika
ch/ předchůdci Husovi
3/ a/ mistr Jan Hus
b/ doznívání husitství



Naše písemnictví bylo ve svých počátcích spjato s rozvojem křesťanství a s kulturní činností duchovní. Můžeme ho sledovat od 2.pol. 9.st. n. l. Základy písemnictví byli na Velké Moravě, která sousedila s Východofranckou říší a ta ohrožovala Moravu. V roce 864 kníže Rastislav požádal císaře Michaela o vyslání Slovanské mise, která měla za úkol vychovat domácí duchovenstvo a položit základy písemnictví.
V roce 863 přišel Konstantin, který později přijal jméno Cyril. Cyril a Metoděj byli bratři, kteří pocházeli z města Soluně, kde žili Slované, znali jejich nářečí a byli vzdělaní a politicky zdatní. S jejich činností jsou spjaty i počátky rozvoje literární práce u nás. Jejich prvním úkolem bylo zavedení Slovanské řeči (Bulharskomakedonské nářečí) do bohoslužeb. Sestavili písmo-HLAHOLICE – z malých písmen řecké abecedy
-CYRILICE – jednoduší-základy pro azbuku.
Vychovali řadu svých žáků, přeložili náboženské texty-tím se staroslovenština šířila dál.Za jazyk zvolili slovanský dialekt, který znali ze svého rodiště. Program mise vystihuje nejlépe staroslovenská památka PROGLAS-veršovaný úvod překladu evangelia, vyjadřuje právo každého člověka na mateřský bohoslužební jazyk
„ Chci raději pět slov pověděti,
a svým rozumem je říci,
aby všichni bratři rozuměli,
nežli deset tisíc slov nesrozumitelných.‘‘
Dále vznikají texty pro náboženské vzdělání a texty právnického charakteru.PANONNSKÉ LEGENDY-životopisy Konstantina a Metoděje
-řadíme sem: Život Konstantinův-psal Metoděj
Život Metodějův- psali žáci
-vznikli v posledních desetiletích 9.stol.
Literární činnost trvala na Moravě do smrti Metoděje, poté dochází k silnějšímu pronásledování jejich žáků a převahu nabývá liturgie a literatura latinská.V Čechách se stal útočištěm žáků Sázavský klášter, založeným sv. Prokopem.
K nejstarším památkám patří GLOSY. Jsou to vpisky knězů do latinsky psaných knih.
Dalším literárním útvarem jsou LEGENDY. Je to vyprávění o životě svatých nebo světců – sv.Ludmily a jejího vnuka sv.Václava. Vzniká dílo LEGENDA O SVATÉM VÁCLAVU, která vznikla ve 13.století. Je to však zpracovaná starší látka. Další je KRISTIÁNOVA LEGENDA je latinsky psaná – mnich Kristián . Celý její název zní
ŽIVOT A UMUČENÍ SVATÉHO VÁCLAVA A BÁBY JEHO LUDMILY.
Je to spíše historický spis, vznikaly spory, poprvé se zde objevuje zmínka o Mělníku.
HOSPODINE POMILUJ NY – nejstarší známá píseň, pochází asi z 10.století. Vzniká ze zvolání KRLEŠ, postupně jsou přidávány verše až vznikl chorál, který se zpíval při slavnostech a bohoslužbách.Byla to vlastně hymna.
Další písní je SVATÝ VÁCLAVE, která se také zpívala při bohoslužbách a mších. Vzniká ve 12.století. Je stylizována jako modlitba a postupem doby se k ní přidávaly další verše, takže je velice dlouhá.
LEGENDA O SVATÉM PROKOPU - rozuměli jí prostí lidé, byla napsána prostým jazykem, vypravuje o životě prvního opata Sázavského kláštera - Prokopa. Prokop uzdravoval lidi, jednou přišel k němu nemocný ale toho již neuzdravil.Stal se symbolem národní hrdosti a neústupnosti jsou zde patrny snahy o uznání českého státu a království.
LEGENDA O SVATÉ KATEŘINĚ – je psána česky, vybroušeným stylem, rozuměli ji jen vzdělaní , autor používá jen složité přirovnání o vyjadřování, má 3519 veršů.Vypráví o Kateřině, která byla pohanka, obrátila se na křesťanskou výru ke Kristu, odmítá císaře a
pohany získá pro křesťanství, umírá jako mučednice.Sv.Kateřina bývá zobrazena s mečem a kolem.
RUKOPIS HRADECKÝ – je zde zachována legenda o sv.Prokopovi, je tom jak Prokop vyhání z kláštera německé mnichy.Byl nalezen v Hradci Králové, obsahuje tři skladby, neznáme autory.
MASTIČKÁŘ – zlomek velikonoční hry – tři Marie jdou pro vonné masti aby balzamovali Kristovo tělo. Je zde zachycen středověký trh, kritizováni prodavači mastí a léků. Psáno knižním jazykem, začínají se objevovat nespisovná slova – až vulgární.
Hranici náboženské literatury nejčastěji překračovali autoři letopisů(mniši), kteří průběžně zaznamenávali významné události roku. Na tyto letopisy navazovali kronikáři, kteří uceleněji, v chronologickém sledu vypisovali události současné i minulé. Nejcennějším dílem je KRONIKA ČESKÁ – od děkana KOSMY a DALIMILOVA KRONIKA – autor je neznámý.
Ve své kronice obsáhl Kosmas dějiny české země od vybájeným dob praotce Čecha až do roku 1125. Hodnotil je s živou účastí člověka zajímajícího se o politické dění a sympatizujícího s vládnoucími Přemyslovci. Je napsána latinsky v próze, jen místy se objeví verše. Cituje antické autory. Kroniku daroval svému příteli Šebíři, který byl panovníkem v Mělníku. Má tři části . 1) pověsti a báje – O dívčí válce, O Libuši
2) tvoří vyprávění od věrohodných svědků
3) napsal to co sám zažil
Kosmas byl vlastenec psal ze všech krajů, rozvíjí Kristiánovu myšlenku. Měl řadu pokračovatelů, kteří se snažili pokračovat v jeho kronice dál. Jejich díla již nebyla tak hodnotná.
DALIMILOVA KRONIKA vychází z Kosmovy kroniky. Je to první česky psaná kronika.
Má 106 kapitol a autor v ní líčí dějiny od nejstarších dob do roku 1310, kdy se vlády ujímají Lucemburkové. V závěru díla je patrno autorovo vlastenectví, píše , že je mu bližší český sedlák než německý rytíř, a že král má být věrný národu a ne národ králi.Kronika je po stránce literární velice pěkná a děj je napínavý. Dalimilova kronika byla vydávána až do 19. století.





V době vlády Karla IV. dochází v českých zemích k rozvoji vzdělanosti a umění. Sám Karel IV. nechal postavit řadu staveb v gotickém slohu – chrám sv. Víta, Karlštejn, Karlův most, Nové město Pražské. Roku 1348 založil Universitu, která měla veliký vliv na další kulturní vývoj českých zemí. Praha se stala kulturním střediskem všech Evropských zemí, v kterých Karel IV.vládl.V roce 1344 povýšil Pražské biskupství na arcibiskupství. Karlova universita byla založena Karlem IV. v roce 1348, je to jedna z nejstarších universit v Evropě, měla 4 fakulty-filozofická, lékařská, právnická, bohoslovenská. Ten kdo studoval byl žák, kdo dosáhl věku maturanta byl bakalář, doktor, nejvyšší mistr. Na památku se zachovávají historické oděvy. Ředitel university je děkan, v čele university stojí lektor. Karel IV. byl velice vzdělaný, jeho otec byl Jan Lucemburský – ovládal češtinu, francouzštinu, němčinu, latinu. Literární rozvoj – obd. kdy literaturu začínají psát nejen kněží, ale i měšťané Vznikala próza, drama, píše se literatura latinská a česká.
LATINSKÉ DÍLO: Vita Caroli – vlastní životopis Karla IV.
ČESKÁ DÍLA: žákovská literatura, převažuje
psali je studenti – o lásce, přírodě, satiry o profesorech
PODKONÍ A ŽÁK – sociální satira, hádají se o to, čí povolání
je lepší a nakonec se poperou, autor odchází, protože neví komu dát za pravdu
PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY
Nejstarší kniha je KNIHA ROŽMBERSKÁ – patří rodu Rožmberků a byla napsána již ve 13. století.Další knihy jsou ŘÁD PRÁVA ZEMSKÉHO, který stvořil a podle Karla IV. sestavený ŘÁD KORUNOVAČNÍ

Velice oblíbené byly cestopisy. Jeden z nejstarších a nejčtenějších je MANDEVILLUV CESTOPIS.Je to fantastické vyprávění o rytíři, který je považován za autora. Tento rytíř píše o svých cestách Evropou, Severní Afrikou, částí Asie, Egypta a službách u mongolského chána.Tento cestopis pravděpodobně napsal lékař.
MARKO POLO byl autorem dalšího cestopisu MILION. Byl to kupec a se svým otcem a strýcem ho Řehoř X. vyslal k chánovi Kublajchovi. Tento cestopis nadiktoval ve věznici a popisuje v něm cestu k Perskému zálivu přes Armenii, cestu Mongolskem a Pekingem. Známé jsou z této doby také herbáře a slovníky – BOHEMÁŘ A GLOSÁŘ.
Typickým okruhem středověké světové literatury jsou skladby, které jsou spjaty s životem a světovým názorem feudálů. Ústředním hrdinou se v nich stává bojovník, šlechtic, jehož rysy se během několikastaletého vývoje středověké kultury proměňují zároveň s tím, jak se vyvíjel život a umělecké názory v tomto prostředí. Do popředí se dostává osobní statečnost, síla a moc vládce nebo bojovníka, oddanost feudálnímu pánu , ale i moudrost.

Sem patří i PÍSEŇ O ROLANDOVI . Události 8.století, kdy vojska Karla Velikého bojovala ve Španělsku, jsou v dochované básni už opředeny dalšími prvky literární tradice a zároveň přetvořeny v působivý umělecký útvar. Roland ztělesňuje postavu statečného bojovníka, který ve jménu cti a oddanosti svému lennímu pánu pohrdne smrtí a postaví se na odpor přesile Saracénů.Vzal na sebe úkol střežit týl císařova vojska vracejícího se do Francie. Přitom je spolu se svými bojovníky zaskočen, neboť jeho nevlastní otec se zrádně spojil s nepřáteli. Roland má ještě možnost přivolat pomoc. Radí mu to i jeho nejvěrnější druh Olivier, ale čest bojovníka rozhodne a Roland volí boj, ačkoli ví, že porážka je nevyhnutelná. Teprve krátce před svou smrtí zatroubí na roh Olifant, aby dal znamení císařovu vojsku. Nato umírá a jeho duše vstupuje do Ráje. Pomstu vykoná císař se svými věrnými. Potrestá nejen nepřátele, ale i zrádného Rolandova otce, a z příkazu božího se připravuje na další boj.

ALEXANDRIEDA byla dalším dílem epiky. Tato látka byla rozšířena téměř ve všech světových literaturách. Líčí život a vzdělání Alexandra Velikého – Makedonského. Byl to vzdělaný člověk, ale po jeho smrti se říše rozpadla, pro nesnášenlivost mezi bojovníky. Skladba měla asi 8500 veršů , ale z tohoto rozsáhlého díla se zachovaly jen 2/5. Autor české Alexandriedy byl asi šlechtic, čerpal z latinské předlohy francouzského původu. Líčí poměry na českém dvoře, vkládá do skladby i Přemyslovce. Líčí ideálního panovníka a jsou zde patrny protiněmecké prvky.A. je báseň vysoce hodnotná a je zřejmé , že autor byl vzdělaný a zajímavé je, že ačkoliv to byl šlechtic pochopil těžkosti chudého lidu. Autor je neznámý . Dílo bylo vydáno na přelomu 13-14.století. Skladba měla předmluvu, výklad Alexandrova původu, o jeho hrdinských činech a jeho smrti.
TRISTAN A ISOLDA je vyprávění o lásce, způsobené účinkem kouzelného nápoje a následné společné smrti. Vyprávění o lásce patří k nejrozšířenějším námětům v středověké rytířské epice v evropských literaturách.Zároveň se tato látka vymyká z tradičního zpracování. Obvykle rytíř na konci své cesty najde dívku svého srdce.
V básni T+I však končí příběh tragickou smrtí.

HUSITSKÁ LITERATURA - konec 14.stol. začátek 15.stol.
Nepíší ji jen kněží – demokratizace literatury, píší ji i žáci a měšťané- zlidovění. Píše se hlavně česky- náboženská literatura, mizí některé žánry.(Milostná poezie a divadlo)
Píší se TRAKTÁTY – učená pojednání proti církvi , píší se tak, aby každý rozuměl. Píší se písně a kroniky.
1.obd. Husových předchůdců – přípravné, bylo to myslitelé a kazatelé, kteří se snažili o nápravu společenského a náboženského života
2 .obd. Hlavní – život a dílo Jana Husa
3.obd. Doznívání husitství – do konce vlády Jiřího z Poděbrad (1471), husitská literatura začíná za vlády Karla IV.Církev byla velmi bohatá a měla velkou moc. Poddaní pracovali na pozemcích církve, církev prodávala odpustky. Kolem poloviny 14.stol. byla bible přeložena a bible se dostává mezi širší vrstvy.Zájem o Bibli byl podporován Husovými předchůdci –
KONRÁD WALDHAUSER- povolal ho Karel IV., kázal německy i latinsky, kázal však pro církev a blahobyt církve.

Dalším knězem který kázal německy a latinsky byl Matěj z Janova – byl to Ital.
Jan Milič z Kroměříže kázal česky, ale daleko významnější byli jeho žáci, kteří si vytvořili středisko v BETLÉMSKÉ KAPLI. Milič věřil, že se dá pomocí reforem zlepšit život lidí. V této době byl pořízen celý překlad BIBLE do češtiny.
TOMÁŠ ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO byl významný laik, který se zabýval otázkami církve a psal české knihy. Byl myslitel, navazoval na něj mistr Jan Hus.Studoval v Praze na artistické fakultě, ale nedosáhl žádného titulu a vrací se na své statky. Jeho knihy jsou psány krásnou češtinou. – spis – KNÍŽKY ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH KŘESŤANSKÝCH – soubor traktátů pojednávajících o zásadách způsobu života.Psal ho původně pro své děti, rozšířil ho pro ostatní a jsou to vlastně úvahy o tam jak má člověk žít. ŘEČI BESEDNÍ – výklad náboženských a filozofických úvah. Poučuje o bohu a stvoření světa. Zabýval se zde i problémy děvčat.

JAN HUS se narodil asi r.1370 a byl upálen 6.7.1415 v Kostnici.
Narodil se v Husinci u Prachatic, byl kazatel, mistr a spisovatel. Vystudoval UK , kde dosáhl nejvyšší hodnosti – mistr. Studoval bohosloví - stal se knězem.
Později byl universitním profesorem, pak rektorem university a když začal učit psal hlavně latinsky. V roce 1402 káže česky v Betlémské kapli. Při kázání navazoval na názory a myšlenky WYCLIFFA a na jeho učení. Vystupoval proti bohatství církevních hodnostářů =>
církev by měla být chudá. Kázal proti majetku a odpustkám. Církvi vadil požadavek církevní chudoby, obhajoval Wycliffovy knihy. Kázal, že základem křesťanství je Bible a v ní není obsaženo je výmysl kněží. V roce 1409 se zasloužil o DEKRET KUTNOHORSKÝ – vyrovnání hlasů na univerzitě-3cizinci + 1 češi => změna 3 češi+1cizinci. Cizinci odešly do Lipska , kde založili Lipskou universitu. Znepřátelil si vysokou církev. Stál za ním Václav IV., ale jen do doby, než se začaly prodávat odpustky=>část peněz šla do královské pokladny.
Papež tohoto využil a dal Husa do kladby. Pokud Hus bude v Praze nesmělo se kázal, nesměly být pohřby ani svatby. Proto Hus odchází na Kozí Hrádek do Krakovce. Všude kázal své učení , jeho kázání se rozšířilo i na venkov.
V roce 1414 KOCIL – církevní sněm v Kostnici.
Zikmund vyzval J.Husa aby se s ním mohl zúčastnit učení – dostal do něho gleit. Po odjezdu Zikmunda se stal Hus vězněm a 6.7.1415 byl upálen. Mohl 3x vystoupit před sněmem, byl však vyrušován a obviněn i za některé myšlenky které nekázal, označen jako kacíř. Po upálení byl popel vysypán do Rýna.
Dílo – spis O CÍRKVI – stal se podkladem obhajoby na církevním sněmu, byl psán latinsky, dokazuje, že papež není bůh, ale člověk a proto se mílí.
VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE – vysvětluje se každý verš, objasňuje základní etické postoje a zdůrazňuje, že člověk má za pravdu bojovat a podstoupit za ní i smrt.
KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ – kritizuje církev- něco jiného je kázáno a něčím jiným se sama církev řídí
POSTILA – sborník kázání, dílo bylo napsáno v době, kdy sám nemohl kázat
Částečně se zachovaly DOPISY Z KOSTNICE, zasloužil se o pravopisnou reformu-zavedl dialektická znaménka . , nabádal lid aby mluvil česky, podporoval zpěv v kostele, napsal několik písní.
JISTEBNICKÝ KANCIONÁL-zpěvník a sborník písní, nalezen v Jistebnici u Tábora
Obsahuje: Kdož jsú boží bojovníci
Povstaň, povstaň velké město Pražské
Smrt Jana Husa sjednotila většinu národa v boji proti církvi. Nejradikálněji si počínala pražská chudina vedená JANEM ŽELIVSKÝM. Bylo založeno nově město Tábor=>stává se střediskem husitského hnutí.
Ve 14.stol. vznikají první časové písně, které reagovaly na upálení m.J.Husa – nesouhlas - neřád v Kostnici . Protestní písně byly skládány nejenom česky,ale také latinsky, v polemikách na universitě vynikal Husův přítel JEROMÍR PRAŽSKÝ, který studoval na zahraničních universitách a rok po Husovi byl také upálen.
Revoluční vlna se šířila dál v mnoha husitských písních. Vojevůdcem nespokojeného lidu se stal JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA, který byl i vynikajících pisatelem. Podílel se na vypracování VOJENSKÉHO ŘÁDU a je autorem mnoha dopisů – manifestů. Husité při svých taženích zpívali písně např. Kdož jsu boží bojovníci, Povstaň, povstaň město Pražské. V této době také vznikl BUDYŠÍNSKÝ RUKOPIS – obsahuje tři skladby-
1. Žaloba Koruny České
2. Porok Koruny České – soudní pře
3. Hádání Prahy s Kutnou Horou

První a druhá část je namířena proti Zikmundovi, proti českým pánům, kteří ho zvolili, třetí část – forma vzporu Praha symbolizuje Husitství a Kutná hora hájí zájem církve.

VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ – HUSITSKÁ KRONIKA – psána latinsky, zachycuje hus.hnutí z hlediska občanů – sdílí jejich názory. PÍSEŇ VZNEŠENÉ KORUNY ČESKÉ - Píseň o vítězství u Domažlic – líčí útěk křižáků ještě před vypuknutím bitvy, inspiroval se zde vítězstvím husitů u Domažlic roku 1431 – vojsko prchlo když slyšelo zpěv Husitů.
PETR CHELČICKÝ zastával ideu neodporovat zlému, podřídit se násilí a přijímat násilí.

To se projevilo v jeho prvním díle O BOJI DUCHOVNÍM. Chelčický byl prostý člověk, neměl mnoho škol, chodil do Betlémské kaple, zde na něho působilo Husovo kázání.Brzy se však s Husem rozešel.Pocházel z jižních Čech, četl české spisy.O TROJÍM LIDU- odmítá rozdělení lidu na trojí středověký stav – rytířský, kněžský a robotný.Přijímali ho i Husité, chce rovnost lidu. SVIET VIERY PRAVÉ – měly velká ohlas, v 15.stol. na jeho názory navazuje náboženská skupina, která se snažila žít podle jeho názorů, odmítali soudy, vzdělání, byli proti bohatství a světské zákony. Uznávali Bibli – Jednota bratrská – JAN BLAHOSLAV, JAN ÁMOS KOMENSKÝ. Začali zakládat školy, byli literárně činní – píší se cestopisy, zábavná literatura – VÁCLAV ŠAŠEK Z BÍŘKOVA.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5905