Patristika a raná scholastika
Otrokářský řád, svobodných 30%, postupné propůjčování půdy, vzniká křesťanství -> v chudých vrstvách, víra v lepší život, vzniká feudalismus, formuje se základní křesťanská dogmatika, 2. pol. 2. st. církev – zdokonaluje strukturu, bohatne, křesťané pronásledováni
313 – edikt milánský = zrovnoprávnění křesťanství -> uznáno oficiálním státním náboženstvím, vydal ho Konstantin
325 – Mikajský /nicejský/ koncil – ustanovil symbol víry, stručný výklad křesťanských dogmat /tvrzení, které se bere bez výhrad, základní, neměnná teze/
3 proudy - katolická víra /Z/
- pravoslaví /V/
- protestantismus
základem je víra v Boha, spasení, vykupitelskou oběť -> Ježíš Kristus /prvotní hřích: Eva si vzala jablko/, sv. trojice – otec, syn a Duch svatý
1. Patristika /pater/, 1. – 8. st.
- učení církevních otců, rozpracovávají křesťanská dogmata, hájí je proti pohanům = apologetika, není možnost spojit křesťanství s řeckou filozofií, později obrat, využití filozofie k obraně dogmat
Tertulianus /2. – 3. st./, apologetik
Alexandrejská škola /2. – 3. st./ - dogmatika, ale bez útočného charakteru, hlásají lásku a moudrost, spojení filozofie s křesťanstvím, alegorické výklady Bible, zástupci:
- Klémens Alexandrijský /150 – 215/
- Originés /185 – 254/ - O principech, církví nebyl nikdy uznán, vychází z Platona, tvrdí: logos se vtělil do Krista, vývoj spěje ke spáse všeho – apokatastasis /i zlo se změní v dobro/
4. st. dogmatika, ale i pochybování – kacíři /heretici/
arianismus:
- otec Ários, 4. st., Kristus = pouhý člověk teze nepřijaty
- Augustinus Aurelius /4. – 5. st./ - dílo Vyznání, nenašel uspokojení, přechází ke křesťanství, rychle nabyl vysokou církevní kariéru
Otázky: Co je člověk, Bůh? Jak poznávat Boha? -> 3 možnosti
- Bůh = stvořitel světa, -> zkoumáním světa
- Zkoumáním sebe
- Překročit veškerou běžnou lidskou zkušenost, v běžné zkušenosti poznat Boha nelze
Bůh není poznatelný, můžeme najít stopy, ale nemůžeme dosáhnout absolutního poznání
Vrcholem je poučené nevědomí = docta ignorantia
„Existuje – li pojem Bůh, musí existovat i skutečnost, kterou tento pojem označuje.“
Bůh = stvořitel světa z ničeho, času dal směr od minulosti k budoucnosti
Člověk = jednota duše a těla, Bůh ho stvořil k obrazu svému, obdařen vůlí, rozumem, duše touží po návratu k Bohu, člověk směřuje k Bohu, najdeme klid u Boha
Zlo = nedostatek dobra, ale je také prostředkem dobra /trest za nějaký čin/
Učení o sv. Trojici = otec Bůh, syn a Duch svatý
Gnozeologie: hlavní metodou poznání je dedukce /od obecného ke konkrétnímu/, rozvíjel logiku, věnoval se způsobu Božího osvícení = iluminace, zabývá se zkoumáním lásky, existuje několik typů – sobecká /pozemská obec/, k Bohu a k jiným lidem /Boží obec, menšinová, kladná síla usměrňující vývoj/, boj s lidskou žádostivostí
2. Scholastika = školská učenost, 9. – 15. st.
Vznikají klášterní, církevní školy ve Francii /Remeš/, v Německu
Teoreticky rozpracovávají dogmata, dominantní postavení má teologie, filozofie je služkou církve = ancilla theologiae
Základní zdroje: Platon, Aristoteles
3 vývojové fáze:
1. 9. – 12. st. vliv novoplatonismu, raná scholastika
Johannes Scotus Eriugena, 9. st.
Panteistická tendence /Bůh je spojen s přírodou/
Základní autoritou je písmo svaté
Rozum je nejvyšším kritériem obrazů skrytých v Bibli, řídí úsudky sv. otců -> zavržen církví, „Víra předchází rozumu, ale ten ji převyšuje poznávací silou.“
Anselm z Canterbury - biskup
Představitel umírněného realismu /řeší existenci obecných pojmů, pojmy existují reálně/
Řešil problém vztahu rozumu a víry ve prospěch víry „Věřím, abych rozuměl“
Všechno pochází od Boha
Stoupencem ontologického důkazu Boží existence
Pierre Abélard 11. – 12. st.
Svérázný nominalista, slovo je až druhotné, zabýval se, kde se bere obecnost pojmů, podstata obecného není ve slovech, ale v jejich významech = sermonismus = konceptualismus
Snaha o svobodnější filozofování, chce uplatňovat rozum, poukazuje na rozpory, prohlášen za kacíře
Abu – Ali – Ibn – Sina = Avicena 10. – 11. st.
Arabský filozof, narozen blízko Buchary, studoval islám, filozofii, lékařství, teologii, uznávaný mudrc – kníže filozofů a kníže lékařů
Kniha uzdravení = Kniha poznání = Kánon medicíny
Ovlivněn Aristotelem, významný arabský peripatetik, prvky novoplatonismu, spojuje ho s islámem, podporuje rozvoj přírodních věd, opírá se o rozumové vysvětlení
Uznává Boha jako stvořitele, ale říká, že svět je věčný -> rozpory
Uvědomění Boha je počátek lidství
Averoes = Ibn – Rušd Muhammád 12. st.
ve španělském období, nejdůslednější arabský peripatetik, zkoumá Aristotela, snaží se ho očistit od zkomolenin, dezinterpretací
Svět je věčný, hmotný, Bůh je stejně věčný jako příroda, pohyb je základním atributem hmoty, stejně věčný jako hmota, další atributy – prostor, čas
Božství je myšlenka, která si myslí sama sebe – sebeuvědomění
Idealismus, pantheismus
Snaží se osvobodit filozofii, dát volnost rozumu,
Učení o dvojí pravdě – řeší vztah filozofie a náboženství
- náboženství – určeno pro dav, založeno na autoritě zjevení, opírá se o víru, uznává jeho morální funkci
- filozofie – určena nemnohým, určena pro užší skupinu vědců,
mezi nimi nemůže být tak velký rozdíl, každá část má své metody, konečná shoda
etika – cílem života je blaženost = poznání, žena má schopnosti jako muži, stát ji otročí, měla by se zapojit do správy věcí jako muž
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6536